75 let od prvních transportů slovenských Židů
Jeden osud za všechny – Lýdii Piovarcsyové bylo 9 let, když úřady vyzvaly jejího otce k transportu. Spolu s ním odešla i její matka. Od té doby už je neviděla a také dlouho netušila, co se s nimi stalo. „V devadesátých letech jsem se to dozvěděla – můj otec šel 15. srpna do plynu a mou mámu roztrhali psi na appellplatzu v Osvětimi,“ zmiňuje Piovarcsyová.
Je navíc jednou z mála, jež o 75 let starých událostech může stále mluvit. Od transportu ji zachránilo náhodné rozhodnutí úředníka, poté se před zraky gestapa ukrývala až téměř do konce války. Když ji nacisté odhalili, skončila „naštěstí“ jen v Terezíně a nepokračovala do Osvětimi.
„Všichni Židé, kteří překročili státní hranici, tak byli automaticky zbavení státní příslušnosti. Další věcí je, že Slovensko za každého deportovaného Žida platilo 500 říšských marek,“ uvedl ředitel tamního Muzea holocaustu Martin Korčok.
Ze slovenských parlamentních stran se k odkazu válečné republiky hlásí krajně pravicová strana Kotleba ‒ Lidová strana Naše Slovensko. Partaj, která vystupuje také proti Romům a proti členství Slovenska v EU a v NATO, v loňských volbách překvapivě získala osm procent hlasů. To jí ve 150členném slovenském parlamentu vyneslo 14 křesel.
