Sedmdesát let od svého založení ušla Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) dlouhou cestu, během níž se snažila chránit mír rozvojem vzdělávání, vědy, ale i ochranou památek a svobody slova. Dlouhodobě ovšem čelí kritice, že se politizuje – ukázala to třeba nedávno schválená rezoluce o Chrámové hoře namířená proti Izraeli. Podle mnohých kritiků může organizace kvůli podobným rozhodnutím ztratit tvář.
Stanovy UNESCO schválilo 44 států v první polovině listopadu roku 1945. O rok později je ratifikovala jen necelá polovina z nich. Mezi těmito zeměmi ale bylo i tehdejší Československo.
Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy druhé světové války. Jejím hlavním úkolem bylo proto usilovat o udržení trvalého míru. V prvních letech pomohlo UNESCO s výstavbou řady škol, knihoven a muzeí zničených během druhé světové války a sloužilo jako intelektuální fórum pro výměnu myšlenek a vědeckých poznatků mezi odborníky.
Boj proti negramotnosti i změně klimatu
V období 50. až 70. let minulého století vznikla řada samostatných států, přičemž UNESCO v těchto postkoloniálních zemích narazilo na problém vysokého počtu negramotných. Organizace od té doby bojuje za vzdělávání dětí.
Dalším klíčovým bodem je snaha chránit životní prostředí. Už v roce 1971 vznikl program Člověk a biosféra, jenž má přispět k zachování tenčících se přírodních zdrojů.
K vytvoření slavného listu přispěla záchranná akce v Egyptě
Veřejnost si ale pod názvem UNESCO vybaví nejčastěji asi prestižní seznam světového kulturního a přírodního dědictví, který vznikl v roce 1976 po masivní kampani na záchranu Núbijských chrámů v Egyptě, jež mělo zaplavit obří jezero Nasser. Velké množství expertů se tehdy pustilo do zkoumání místa, některé významné monumenty byly převezeny jinam a znovu sestaveny.
„Tím byl položen základní kámen pro rozšíření působnosti UNESCO na ochranu tří rozměrů dědictví - hmotného, nehmotného a dokumentárního, ale i prosazování úcty ke kulturní rozmanitosti, a to na základě lidských práv,“ píše na webu organizace, jež se rovněž snaží o podporu svobody projevu a práva na informace prostřednictvím rozvoje nejrůznějších rozhlasových a jiných mediálních center, školení novinářů či podpory potřebných mediálních zákonů.
V 80. letech se UNESCO dostalo do vážné krize. Vytýkala se mu rozbujelá administrativa, plýtvání prostředky, prosazování partikulárních zájmů a neúčinné metody práce. V roce 1991 byla proto schválena změna stanov, podle níž mají členské země větší možnost kontrolovat práci instituce.
Šéfka UNESCO Irina Bokovová loni představila agendu udržitelného rozvoje do roku 2030. „Sedmdesát let po vzniku je základní myšlenka UNESCO silnější než kdy jindy: Můžeme budovat silnější a odolnější společnost prostřednictvím vzdělávání, vědy, kultury a volného šíření myšlenek,“ zdůraznila Bokovová.
Připomněla i úspěchy, kterých organizace v uplynulých letech dosáhla včetně snahy o ukončení nelegálního obchodování s kulturními památkami, prosazování ekonomických sankcí vůči Islámskému státu (IS) a jeho odnoží, rekonstrukce památek zničených islamisty v Mali a podpoře vzdělávání mladých, aby se nenechali zradikalizovat extremisty.
Šéfka UNESCO volá po „novém humanismu“
Bokovová žádala po státech také podporu reformy struktury a vedení organizace, aby se stala průhlednější, a vyzvala k „novému humanismu“. „Úlohou UNESCO je navrhnout iniciativy, které spojí lidi dohromady, posílí intelektuální a morální solidaritu mezi národy, aby lidé měli pocit, že jsou jedna rodina - sjednocená ve své rozmanitosti,“ konstatovala šéfka organizace.
Spolupráci s organizací přechodně přerušila řada zemí, jiné přestaly posílat peníze
Několik států v různých dobách a z různých příčin přerušilo členství v UNESCO, všechny se ale již opět vrátily zpět. V letech 1957–1994 absentovala Jižní Afrika, od 1985 do 2003 USA, v letech 1986–1997 Británie a od 1986 do 2007 Singapur.
S organizací je spojena řada kontroverzních kroků, často se mluví o její politizace. Třeba před pěti lety byla do organizace přijata Palestina, což odsoudily USA a Izrael. Obě země kvůli tomu následně zastavily své příspěvky.
Ten letos odmítlo poslat i Japonsko, zřejmě kvůli tomu, že do registru Paměť světa UNESCO byly loni zapsány dokumenty vztahující se k masakru, který v čínském městě Nanking za druhé světové války spáchali japonští vojáci.
Japonsko už loni zpochybnilo autenticitu dokumentů o masakru, které dodaly čínské organizace, a stěžovalo si na nedostatečnou transparentnost v rozhodovacím procesu UNESCO. Do čínských dokumentů ani nesmělo nahlédnout.
Rezoluce o Chrámové hoře nadzvedla nejen Izraelce
V poslední době ale vzbudily pozornost hned tři rezoluce UNESCO předložené skupinou arabských států, které popírají židovské vazby na Chrámovou horu. Ta je jedním z nejposvátnějších míst v Jeruzalémě. Podle nově schválených rezolucí je ale ryze muslimská.
„Oznámit, že Izrael nemá žádné vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků je stejné, jako říci, že Čína nemá žádnou vazbu na Velkou čínskou zeď a Egypt nemá žádnou vazbu na pyramidy,“ prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu s tím, že UNESCO předvádí „absurdní divadlo“.
„Do určité míry to ukazuje, že jakékoli hlasování UNESCO, které se bude týkat Jeruzaléma, vždy bude otázkou nikoli historických, kulturních a náboženských faktů, ale spíše politických her,“ řekl o rozhodnutí zpravodaj ČT Jakub Szántó. Izrael následně přerušil s organizací kontakty.
I sama generální ředitelka organizace byla rozhodnutím o Chrámové hoře znepokojena. Snahy popřít historii a vztah několika náboženství k Jeruzalému podle ní UNESCO poškozují. „Dědictví Jeruzaléma je nedělitelné a všechny tamní komunity mají právo na to, aby byla jejich historie uznána stejně jako jejich vztah k městu,“ zdůraznila Bokovová.
