Práce hrou. Důležitou a vážnou hrou. Psi záchranáři pobíhají mezi sutinami budov středoitalských měst a jejich citlivým čumákům vděčí za život více než šedesát lidí. Němečtí ovčáci, belgičtí ovčáci, labrador nebo border kolie ovšem svou oddanou práci ne vždy zakončí šťastně – v troskách už také našli přes padesát těl bez známek života.
Každý tým je složen z jednoho psa a čtyř lidí, celkem se na prohledávání trosek podílí padesát psů. Zvířata nosí postroje různých složek, které jsou v oblasti nasazeny – od horské služby po vojenskou finanční policii. Všichni psi už od štěňat trénují zhruba dva a půl roku a pak dvakrát týdně cvičí dovednosti, které se jim při záchraně osob hodí.
Práce psů záchranářů je velmi důležitá v prvních třech dnech po katastrofě. Později už je pro zvířata těžší rozeznat pachy a přeživší pod troskami hůře identifikují.
Pomáhat po zemětřesení je pro psy velmi náročné, protože jemný prach z trosek se jim dostává do dýchacích cest. Prohlížejí ale i místa, kde by záchranáři riskovali své životy, a kam se na rozdíl od lidí lépe dostanou.
Člověka vyčenichají i čtyři až pět metrů pod zemí. V pátek se třeba zapojili do záchranných prací ve Via Cola v Amatrice, kde hledali dvě děti. Tři různí psi sice někoho označili pod troskami, ale naděje, že by osoba byla naživu, je podle záchranářů velmi malá.
Mezi zvířecími záchranáři je i Short, čtyřletý labrador narozený přímo v Amatrice, jehož majitel je místní dobrovolník. Našel celou rodinu včetně osmiměsíčního dítěte, které bohužel zemřelo.
Psi mají přesně rozdělené role. Někteří zkouší nalézt živé osoby, další hledají stopy krve a mrtvá těla. Jiní jsou používáni na stopování a další mají bránit rabování. Na místě jsou i „psí zdravotníci“ pro případ, že by se některý ze zvířecích záchranářů zranil.
Psi záchranáři končí svou kariéru po šesti nebo sedmi letech. Odměnou jim bývá kus jídla, párek v rohlíku, míček, hračka nebo láskyplné pohlazení od svého vodiče.
