Téměř 18 tisíc lidí zemřelo mezi lety 2011 až 2015 v syrských věznicích patřících režimu prezidenta Bašára Asada, kde často dochází k mučení. Vyplývá to z nové zprávy organizace Amnesty International (AI). Experti díky výpovědím přeživších vytvořili vůbec první digitální model Asadovy nechvalně proslulé vojenské věznice Sajdnájá u Damašku. „Je to architektonický mučicí nástroj,“ říká šéf Agentury forenzní architektury. K rekonstrukci pomohly odborníkům zvuky, které si vězni zapamatovali.
První model Asadovy slavné věznice. „Je to architektonický mučicí nástroj,“ říká expert
Svědci popsali děsivé podmínky v káznicích provozovaných syrskými tajnými službami a ve vojenské věznici Sajdnájá nedaleko Damašku. O mučení hovořilo celkem 65 přeživších. „Zacházeli s námi jako se zvířaty, chtěli, abychom se cítili co nejméně jako lidé,“ říká advokát Sámir. „Viděl jsem téct krev, bylo to jako řeka. Nikdy jsem si nemyslel, že lidé mohou klesnout takhle nízko. Neměli by žádný problém nás zabít,“ tvrdí.
Mučení jako prostředek k rozdrcení odpůrců režimu
Další z přeživších popsal situaci, kdy sedm lidí zemřelo poté, co v detenčním centru přestala fungovat ventilace. „Začali do nás kopat, aby viděli, kdo je naživu a kdo ne,“ prohlásil muž, který chtěl zůstat v anonymitě.
„Běžné je i vyhladovění lidí nebo svazování do nepřirozených poloh, jako třeba do gumové pneumatiky. Svědci mluví o mrtvých tělech v celách a na chodbách,“ říká mluvčí Amnesty International ČR Martina Pařízková.
Mučení bylo uplatňováno rozšířeným a systematickým způsobem na všech civilistech, u kterých existovalo podezření z protirežimního postoje, konstatovala AI. „Po dlouhá desetiletí syrská vláda používá mučení jako prostředek ke zničení svých oponentů,“ podotkl ředitel AI pro Střední východ a Jižní Afriku Philip Luther.
Ilustrační foto
Častý byl třeba rituál nazývaný „přivítací party“, kdy dozorci mlátili vězně klacky nebo kabely. Běžnou metodou mučení bylo podle organizace bičování plosek nohou. Úřední činitelé se údajně dopouštěli také sexuálního násilí na ženách, strhávali zadrženým nehty na nohou a rukou, pálili o ně cigarety nebo používali elektrické šoky.
Konkrétně věznici Sajdnájá, která leží 25 kilometrů severně od Damašku, nechal režim postavit v roce 1987 s kapacitou pro pět tisíc lidí. Podle aktivistů z exilové organizace SOHR je v ní ale v současné době až dvojnásobek vězňů – kromě islamistů z Muslimského bratrstva a Al-Káidy i odsouzení vojáci, stoupenci levice nebo jiní oponenti Damašku.
(V syrských věznicích) jde o systematický postup vůči lidem, kteří jsou podezřelí z aktivity proti vládě. Jsou to třeba studenti, právníci, novináři, doktoři, ale i lidé, kteří třeba pomáhali sousedům. Svědectví o mučení jsou skutečně děsivá.
Do věznice neměli v posledních letech přístup novináři ani pozorovatelé, takže svět dosud nevěděl, jaké hrůzy se uvnitř odehrávají. Na rekonstrukci místa spolupracovala AI s Agenturou forenzní architektury na Londýnské univerzitě.
„Když jsme dávali model dohromady, došlo nám, že to není jen prostor, kde jsou lidé uvězněni a mučeni, ale ta budova je sama o sobě architektonickým mučicím nástrojem,“ podotkl šéf agentury Eyal Weizman.
GALERIE
Syrské věznice
Sluch jako hlavní smysl
Sajdnájá je podle všeho vězením, kde se každý zvuk odráží – mučení jednoho je tak de facto mučením všech, nelze tomu uniknout. Vězni měli často zavázané oči nebo byli donuceni klečet a oči si zakrývat, takže sluch se stal jejich hlavním smyslem.
Expert na zvukové profilování Lawrence Abú Hamdan proto pouštěl přeživším různé zvuky, a když si je pamatovali z vězení, postupně vznikala přibližná velikost cel, schodišť a chodeb. „Je to forma sonaru, zvuky bití osvětlovaly prostory kolem nich,“ říká Hamdan.
„Pokoušíme se vytvořit si obraz na základě zvuku. Poznáte člověka podle jeho kroků. Poznáte dobu podávání jídla podle misky. Pokud uslyšíte křik, víte, že jsou tu nově příchozí. Když nic neslyšíte, víte, že už jsou na vězení zvyklí,“ konstatoval jeden z bývalých vězňů Salam Othman. Mučení vězni totiž museli být zticha – kdo se ozval, tomu se utrpení pouze prodloužilo, tvrdí ti, kteří s tím mají zkušenost.
Deset mrtvých denně
AI celkově odhaduje, že od začátku konfliktu v Sýrii v březnu 2011 zemřelo ve vazbě nejméně 17 723 vězňů. To by odpovídalo zhruba 10 případům úmrtí za den a 300 případům za měsíc. Skutečná čísla jsou ale zřejmě mnohem vyšší - desetitisíce lidí totiž zmizely beze stopy.
Také organizace OSN ve své únorové zprávě obvinila Damašek z provádění systematické politiky vyhlazování. Jak vládu, tak i rebely podezírá z páchání válečných zločinů. Lidskoprávní organizace proto vyzývají mezinárodní společenství – hlavně Rusko a USA, aby obvinění nenechaly bez povšimnutí.
Od začátku konfliktu v Sýrii zemřelo podle exilové Syrské organizace pro lidská práva nejméně 280 tisíc lidí. Miliony dalších musely opustit domovy.