Nevládní organizace komentují klimatickou dohodu jako konec éry fosilních paliv

Mezinárodní a české nevládní organizace, které se dlouhodobě věnují tématu klimatických změn, hodnotí klimatickou dohodu z Paříže střízlivě a s mírným optimismem. Zároveň ale upozorňují na viditelný kontrast mezi jejími vysokými ambicemi a absencí konkrétních kroků, které povedou k potřebnému snížení globálních emisí skleníkových plynů do poloviny 21. století.

„Zásadním nedostatkem dohody je, že v ní chybí závazné cíle pro jednotlivé státy,“ říká Petra Honcová z Klimatické koalice s odkazem na to, že většina zemí sice předložila před pařížskou konferencí své dobrovolné národní závazky v oblasti redukce emisí skleníkových plynů, ty však nepostačí na splnění cíle, že teplota na Zemi nestoupne o 2 stupně Celsia oproti hodnotám z předindustriální éry. Text dohody přitom mluví o ambici udržet růst teploty „výrazně pod hranicí dvou stupňů“.

Podle nevládních organizací je klíčovým úkolem odklon od fosilních paliv a jejich nahrazení čistou energií. „Cíle dohody půjde naplnit jen tehdy, pokud uhlí, ropa a zemní plyn zůstanou v zemi. Dohoda není koncem příběhu, pouze uzavřením jedné kapitoly,“ tvrdí aktivisté z projektu 350.org

„Jsme na začátku konce éry fosilních paliv,“ domnívá se František Marčík z analytického centra Glopolis. „Vlády (vyspělých průmyslových zemí) by bezprostředně měly začít tím, že přestanou dotovat fosilní paliva. Příspěvky na uhlí, ropu a zemní plyn jsou totiž pětinásobně vyšší než přislíbených 100 miliard dolarů ročně pro chudé země,“ doporučuje Hugo Charvát, projektový koordinátor z Centra pro dopravu a energetiku.

Odpovědnost teď leží na vládách jednotlivých států. Budou muset přidat a připravit mnohem ambicióznější opatření na snížení emisí.
František Marčík
analytické centrum Glopolis

Představitelé neziskovek oceňují dohodu v tom směru, že pokládá základy globálního přechodu k nízkoemisní ekonomice. „Tento přechod už nepůjde zastavit,“ souhlasí think tank E3G. Na druhé straně zaznívají kritické hlasy na adresu dohody, že málo řeší otázku budoucího financování adaptačních a mitigačních opatření v nejchudších oblastech světa. „Vůči těm nejohroženějším komunitám, postihnutým dopady klimatických změn, jsou to jen vágní přísliby,“ stěžují si zástupci Oxfamu.

Kolosální fosílii získala Saúdská Arábie

Nevládní organizace působí na konferencích smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) v roli pozorovatelů, podobně jako zástupci z řad vědců, podnikatelů, místních samospráv, skupin původních obyvatel či mezinárodních vládních organizací. Do jejich agendy spadá průběžné hodnocení vyjednávání a artikulace důležitých bodů v oblasti klimatických politik na globální, národní i lokální úrovni.

Nedílnou součástí klimatických summitů je od roku 1999 i udílení cen největším „škůdcům“ probíhajících jednání, tedy těm entitám, které to s bojem se změnou klimatu nemyslí moc vážně. Adepty vybírají členové mezinárodní koalice neziskovek Climate Action Network a z vybraných kandidátů je pak každý den vybrán vítěz ceny „Fosílie dne“.

Této „pocty“ se letos dočkaly například Argentina, Nový Zéland, Kanada, Austrálie, Venezuela či Evropská unie, ovšem zdaleka nejúspěšnější byla co do počtu prvenství v jednotlivých dnech Saúdská Arábie. Ta si pak dokonce na závěr konference vysloužila hlavní ocenění, tzv. Kolosální fosílii, mj. za to, že na jednání ministrů životního prostředí vyslala šéfa resortu ropy a nerostných surovin.

„Když jsem slyšel mluvit představitele saúdskoarabské delegace o adaptačních opatřeních souvisejících s globálním oteplováním, udělalo se mi špatně od žaludku. Jim se nejedná o planetu Zemi. Jediné, co je zajímá, je jejich ropný průmysl a udržení monarchie,“ přiznal Jahangir Hasan Masum, výkonný ředitel organizace Coastal Development Partnership, která se v Bangladéši zabývá problematikou nízko položených oblastí, jež jsou často postihovány tropickými cyklony.

Schválení dohody bylo pro řadu účastníků konference velmi emotivní chvílí

Poté, co schválení nové klimatické dohody odklepnul zeleným kladívkem šéf francouzské diplomacie a předseda konference Laurent Fabius, dostavily se u delegátů summitu pocity radost i dojetí.

Zpravodajka britského deníku The Guardian referovala o setkání s brazilskou ministryní životního prostředí, Izabelle Teixeiraovou, která jí v slzách popsala svůj pohled na důležitost schválené dohody. „Konečně již neřešíme minulost, ale díváme se více do budoucnosti a pohnuli jsme se ke konkrétním činům. Hlavní obrat je v tom, že jsme se od debat o dopadech klimatických změn posunuli k řešením, jak těmto dopadům čelit,“ zdůraznila Teixeiraová.

Christiana Figueresová, výkonná tajemnice UNFCCC, se raduje spolu s francouzským ministrem zahraničních věcí Laurentem Fabiusem
Zdroj: STEPHANE MAHE/Reuters


Viditelně dojatý byl i generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který se v minulosti opakovaně vyjádřil, že dosažení globální klimatické dohody je pro něho prioritou během působení v této funkci. Přitom na Twitteru přiznal, že rokování v Paříži bylo „nejsložitějším multilaterálním jednáním, jaké kdy zažil.“ 

„Za posledních devět let jsem o potřebě klimatické dohody opakovaně mluvil s každým ze světových lídrů. Cestoval jsem od Arktidy po Antarktidu, od Sahelu po Aralské moře,“ podotknul Pan Ki-mun.

Pohnutí bylo rovněž patrné na tváři Al Gorea, bývalého amerického viceprezidenta, který byl za své úsilí dostat problematiku globálního oteplování na mezinárodní fóra oceněn v roce 2007 Nobelovou cenou míru, a to společně s Mezivládním panelem pro klimatické změny (IPCC). 

„Dohoda je jasným signálem vládám, firmám a investorům kdekoliv na světě, že transformace globální ekonomiky, dosud závislé na špinavé energii, je nevyhnutelná. Žádná dohoda, včetné této, není perfektní, ale je důležité, že poskytuje rámec pro to, aby se ve všech sférách společnosti začalo se snižováním nebezpečných emisí oxidu uhličitého,“ prohlásil Gore.