Ruský bitevník Su-24, který sestřelilo Turecko na hranici se Sýrií, býval svého času považován za nejnebezpečnější v sovětském arzenálu. Je určený k útokům na pozemní cíle a pro boj za každého počasí. V současnosti se ale tyto stroje z ruského letectva vyřazují a pozvolna je nahrazuje Suchoj Su-34. Výměna by měla být dokončena do pěti let.
Suchoj Su-24 (v kódu NATO „Fencer“) je nadzvukový, dvoumístný, dvoumotorový bojový letoun s měnitelnou geometrií křídel. V 70. a 80. letech šlo o pokročilý sovětský letoun, podobný charakteristikami americkému F-111. První prototyp vzlétl 2. července 1967, sériová výroba začala o čtyři roky později, první série se k vojenským jednotkám dostala v roce 1974. V SSSR nakonec sloužilo kolem 800 kusů těchto strojů. Celkem jich bylo i s pozdějšími modernizovanými verzemi vyrobeno asi 1400 kusů.
Kromě Ruska se Su-24 používá i v dalších zemích, především v nástupnických státech Sovětského svazu. Je mimo jiné součástí výzbroje Asadovy armády v Sýrii, ale používá ho i Alžírsko nebo Írán.
Su-24 je lehčí, menší a výkonnější než F-111. Je schopen letu nadzvukovou rychlostí v blízkosti země a je vybaven radarem pro sledování terénu. Díky schopnosti letu nízko nad zemí se dokáže přiblížit k cíli kryt terénem před radary protivzdušné obrany a přesně naváděnými střelami cíl zničit. Posádku tvoří pilot a zbraňový operátor, kteří jsou usazeni na katapultovacích sedadlech vedle sebe.
Letoun je určen k průnikům obranou nepřítele velkou rychlostí v malé výšce za každého počasí a následnému útoku na centra protivzdušné obrany a důležité cíle pomocí přesně naváděných zbraní. Vznikla celá řada verzí, některé jsou specializované k průzkumu nebo elektronickému boji.
Letoun je dlouhý přes 22 metrů, maximální šířka je téměř 18 metrů, výška přes šest metrů. Prázdný váží 22 tun, maximální vzletová hmotnost je téměř dvojnásobná. Maximální rychlost v malých výškách je 1315 km/h, v letové hladině až 2317 km/h. Vyzbrojen je 23mm kanonem, může nést až osm tun munice na osmi závěsech, včetně střel řízených rádiem či naváděných laserem. Ostatní zbraně zahrnují raketomety, bomby, externí kanony, taktické jaderné zbraně či střely vzduch-vzduch. Akční radius činí kolem 600 kilometrů, přeletový dolet je 2775 kilometrů.
V roce 1984 zasáhl Su-24 do vojenských operací sovětských vojsk v Afghánistánu. Použit byl také ruským letectvem během takzvané druhé čečenské války, kde Rusové ztratili asi čtyři typy těchto strojů. Nasazen byl i v krátké válce s Gruzií v srpnu 2008 a proti ukrajinskému letectvu při konfliktu Kyjeva s proruskými separatisty na východní Ukrajině.
Provoz stárnoucích Su-24 v ruském letectvu provází řada katastrof. V roce 2012 na letišti u Rostova na Donu sjel letoun z přistávací dráhy a shořel. Posádka se katapultovala a vyvázla bez zranění. Nehodu podle ministerstva obrany způsobil brzdicí padák, který se během přistávání utrhl. Letos v únoru se poblíž Volgogradu jeden stroj Su-24 při přistání zřítil, další havaroval v červenci v Chabarovském kraji. V obou případech zahynuli oba členové posádky.
V současné době operují tato letadla spolu se stroji Suchoj Su-34, Su-30 a Su-25 ve vojenském konfliktu v Sýrii, kde má Moskva více než 50 letadel a vrtulníků.
