65 let od čínské anexe: Tibetskou kulturu ničí globalizační tlaky, říká sinolog

Šedesát pět let uplynulo od chvíle, kdy jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády dostaly rozkaz vpochodovat do Tibetu. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Podle sinologa Ondřeje Kučery invazi urychlil mimo jiné začátek studené války. Tibetskou kulturu v současné době ničí globalizační tlaky, varoval expert.

Tibet byl původně mocnou feudální říší. Závislým na Číně se stal ve 13. století a její součástí pak v roce 1751. V lednu 1911 vyhlásil 13. dalajlama nezávislost Tibetu, kterou potvrdila tibetská duchovní a civilní správa i v roce 1949 po vyhlášení Čínská lidová republika (ČLR).

Peking ale trvá na vlastnictví Tibetu od 13. století. Už v roce 1950 proto tibetské území anektoval. Mao Ce-tung plánoval invazi do Tibetu v poměrně vzdálenějším horizontu, původně předpokládal, že k osvobozování čínské vlasti bude docházet zhruba do roku 1953, geopolitické události jako uvolnění v Indii nebo zahájení studené války ale tyto události urychlily,“ poznamenal Kučera.

Sinolog k 65. výročí čínské anexe Tibetu (zdroj: ČT24)

V roce 1950 šlo podle sinologa o marginální střety ve východním Tibetu, které si vyžádaly něco kolem stovky obětí – navíc pouze z řad vojáků.

„Přímo na tento krok žádná mezinárodní reakce nebyla. Čína ale vyzvala tibetské vedení k vyjednávání, na což už svět reagoval. Británie a Indie se snažily přesvědčit Tibeťany, aby s Pekingem nevyjednávali. Nakonec ale vznikla dohoda o mírovém osvobození Tibetu z května roku 1951,“ připomněl Kučera.

Podle něj šlo na tehdejší dobu o liberální dohodu. Tibet se měl stát součástí ČLR, která za něj převezme vojenskou a diplomatickou ochranu. Za to měl získat téměř úplnou autonomii ve vnitřních věcech. „Paradoxně se dá přirovnat k pravidlům připojení Hongkongu k ČLR,“ podotkl sinolog.

Povstání v roce 1959 nepřežilo 87 tisíc Tibeťanů

Po připojení k Číně ale následovalo porušování náboženské svobody a základních lidských práv, což vyvolalo u Tibeťanů velký odpor.

Desátého března 1959 vypuklo ve Lhase ozbrojené povstání, k němuž se připojilo asi 20 tisíc lidí a celá tibetská armáda (asi tři tisíce vojáků). Povstání ale bylo tvrdě potlačeno - brutální zásah čínských jednotek nepřežilo 87 tisíc Tibeťanů.

obrázek
Zdroj: ČT24

Dalajlama uprchl následován tisíci svých stoupenců do Indie a v exilu setrvává dodnes. Status čínské autonomní oblasti získal Tibet v září 1965. Nyní má vlastní samosprávu, jeho nejvyšší představitelé jsou ale dosazováni Pekingem.

Tibeťané se stále brání asimilaci

V oblasti navíc platí přísná bezpečnostní opatření a region je de facto uzavřený pro zahraniční novináře. „Tibeťané se stále brání asimilaci, protože příkopy mezi dvěma etniky jsou vyhloubeny relativně hluboko. Poslední čínská politika v Tibetu zhruba od roku 1989 je politika ekonomického rozvoje, která má za důsledek globalizační tlaky, které ničí tibetskou kulturu,“ zdůraznil Kučera.

Agentura AP upozorňuje, že Tibeťané trpí omezováním pohybu, cenzurou a potlačováním opozice vůči Pekingu. Čína ale vyzdvihuje pozitiva.

„Během 50 let komunistické vlády se zlepšila životní úroveň Tibeťanů, po celém Tibetu byla vybudována infrastruktura a hrubý domácí produkt oblasti vzrostl 68krát,“ tvrdil nedávno čtvrtý nejmocnější představitel vládnoucí Komunistické strany Číny Jü Čeng-šeng před obecenstvem složeným ze školáků s čínskými vlaječkami, vojáků, policistů a místních činitelů.