Na počátku února 1945 rozkázal velitel koncentračního tábora Sachsenhausen začít s přípravami evakuace. Musela proto zemřít spousta vězňů, nevydrželi by totiž připravovaný pochod smrti. Nacisté zametali stopy, 21. dubna 1945 tak vyhnali přes 30 tisíc zubožených vězňů na severozápad. O den později do Sachsenhausenu dorazili sovětští a polští vojáci, jenže nebylo prakticky koho osvobodit…
Rudá armáda zde našla kolem 3000 vězňů neschopných pochodu. Ty už nacisté nestihli zlikvidovat, zhruba 300 z nich později zemřelo na následky dlouhodobého trýznění. Táborem v Sachsenhausenu a jeho vedlejšími tábory prošlo mezi lety 1936–1945 až na 200 tisíc lidí a zhruba 60 tisíc v nich nalezlo smrt; 20 tisíc obětí se podařilo identifikovat. Koncentrační tábor Sachsenhausen, založený v září 1936 v severním Německu, byl ale původně určen pro 10 tisíc lidí, prošlo jím však 140 tisíc registrovaných vězňů.
Jak přicházela svoboda do koncentračních táborů? Podívejte se
Sachsenhausen nebyl podobně jako Osvětim továrna na smrt. Tábor totiž ležel 25 kilometrů od Berlína a nacisté nehodlali ukazovat hrůzy koncentračních táborů přímo německému obyvatelstvu. Tento koncentrační tábor byl jako „model“ zařízení tohoto druhu; sídlila zde centrální správa koncentračních táborů, včetně výcvikového střediska budoucích „zaměstnanců“ podobných zařízení.
Místní vězni sloužili jako figuranti, na jejich životě nezáleželo. Němci zde zkoušeli i ty nebrutálnější metody výslechů, mučení či poprav v praxi. Stranou nezůstala ani medicína – na vězních se testovaly účinky kyanidu draselného, fosforu či dalších jedovatých látek.
Vězni také například testovali boty pro Wehrmacht – denně běhali 40 kilometrů po speciální trase s různorodým povrchem (kámen, asfalt, písek apod.) v různé obuvi a s pětadvacetikilovou zátěží na zádech. Kdo se zastavil, zemřel…
„Při zatčení jsem vážil 73 kilo, když jsem tu pak jako vězeň utíkal, měl jsem 43. Honili nás tu dokola po různých druzích povrchu. Pořád: Dělej, dělej, věčné bití. Je těžké věřit, že to byli lidi,“ (Peter Josep Snep, přeživší bývalý juniorský mistr v běhu)
Více na serveru totalmag.cz
Sachsenhausenem prošlo několik slavných Čechů. Mezi vězně patřil malíř a spisovatel Josef Čapek. Tomu se dokonce podařilo v Sachsenhausenu namalovat dva obrazy a napsat několik básní. Jejich ukázky vystavuje v dubnu Knihovna Právnické fakulty UK v rámci výstavy připomínající úmrtí Josefa Čapka. Ten byl před koncem války přesunut do Bergen-Belsenu, kde zemřel na tyfus.
Další osobností z umělecké scény, které se stal Sachsenhausen osudným, byla Milena Jesenská. Novinářka a spisovatelka, známá jako přítelkyně Franze Kafky, byla v koncentráku vězněna za účast v protinacistickém odboji. Zemřela zde v roce 1944.
Do Sachsenhausenu bylo mimo jiných posláno i 1200 odvážných studentů, kteří v listopadu 1939 demonstrovali za zabitého Jana Opletala. Studenti zde trpěli více než tři roky a nejméně 35 jich nepřežilo.
V koncentračním táboře nedaleko Berlína byl vězněn i pozdější prezident komunistického Československa Antonín Zápotocký. Podle historika Petra Koury byl Zápotocký „kápem“ v táboře a po válce Nizozemsko oficiálně požádalo o jeho vydání kvůli podezření, že se podílel na smrti několika Holanďanů.
V místě koncentračního tábora je nyní Památník a muzeum, prohlídky nabízí v němčině a angličtině.
