Dillí – Dnešní den světu připomíná počátek solného pochodu, který vedl Mahátma Gándhí. Přesně 12. března roku 1930 vyrazil spolu s nevelkou skupinou aktivistů na dlouhou cestu do pobřežního města Dándí pro sůl. Během měsíčního pochodu se k nim nakonec přidaly tisíce Indů a zprávy o tom obletěly celý svět. Kampaň pořádaná v duchu občanské neposlušnosti byla předělem v indickém boji za nezávislost. Nevedla sice ke zrušení britského solného monopolu, přiměla však britskou vládu nepřehlížet požadavky zástupců indických stran a zasednout s Gándhím k jednacímu stolu.
Nejstarší indická strana se na výročním zasedání Indického národního kongresu v Láhauru usnesla, že cílem národního hnutí má být dosažení plné nezávislosti a vyzvala všechny Indy k účasti na hnutí občanské neposlušnosti. Vedení kampaně svěřil kongres hlasateli nenásilného odporu Móhandásovi Karamčandovi Gándhímu. Ten žádal indického místokrále barona Irwina o snížení nebo zrušení některých daní včetně daně solné a propuštění politických vězňů. Za hlavní cíl kampaně si Gándhí zvolil solnou daň, která se bezprostředně dotýkala každého Inda.
Gándhí přesvědčoval Indy, aby s Brity nespolupracovali
V březnu 1930 Gándhí vyrazil se skupinou devětasedmdesáti osob na cestu. Výchozím bodem protestního pochodu pořádaného Indickým národním kongresem byl ášram Sábarmatí ve městě Ahmadábád. Cestou k Arabskému moři Gándhí promlouval k desetitisícům Indů, které přesvědčoval o nutnosti zahájit nespolupráci s britskými úřady. Ty totiž ani po skočení první světové války nemínily udělit Indii větší nezávislost. Místo toho uplatňovaly ve své korunní kolonii politiku cukru a biče a na vzrůstající občanské nepokoje odpovídaly posilováním represivních zákonů. Zástupci indických stran naproti tomu žádali, aby se Indie stala britským dominiem podobně jako Kanada, Austrálie a Nový Zéland.
Protestní akce vyvrcholila 5. dubna na břehu moře, odkud si Gándhí odnesl špetku slané písčité půdy a symbolicky a nenásilně tak porušil zákon. Svým činem inspiroval tisíce Indů k podobným protestům, za což mnoho z nich, včetně Gándhího, skončilo ve vězení.
Vyhlášení nezávisloti ale trvalo dalších šestnáct let
Kampaň pořádaná v duchu občanské neposlušnosti byla předělem v indickém boji za nezávislost. Nevedla sice ke zrušení britského solného monopolu, přiměla však britskou vládu samolibě nepřehlížet požadavky zástupců indických stran a zasednout s Gándhím k jednacímu stolu. Na nezávislost si ale Indové museli počkat ještě šestnáct let.
