Bejrút - Libanonský parlament přijal zákon, který vůbec poprvé dává palestinským uprchlíkům právo pracovat v jakékoli profesi s výjimkou lékaře a právníka. Opatření má zlepšit život 400 tisíc Palestinců, kteří žijí většinou v uprchlických táborech. Dosud mohli pracovat jen manuálně. Dál ale nesmějí vlastnit nemovitost a budou si v Libanonu přispívat na sociální pojištění, z něhož by se hradilo například léčení pracovních úrazů nebo omezený důchod.
Palestinci v Libanonu už mohou dělat cokoli - kromě právníka a doktora
V diaspoře žije skoro pět milionů potomků Palestinců, kteří odešli z dnešního Izraele za izraelsko-arabských válek. Sýrie a Jordánsko jim přiznávají poměrně dost svobod, Libanon je vykazuje do táborů a drží mimo společnost. V Libanonu jsou uprchlíci odkázáni víc než jinde na pomoc agentur OSN a na palestinské frakce, zaměstnané spíš bojem mezi sebou.
„Pokud jste Palestinec, který se narodil a vyrostl v Libanonu, a sníte o tom, že se stanete lékařem, máte smůlu,“ řekl ředitel zastoupení mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch v Bejrútu Nadím Hurj. Krok libanonských zákonodárců ale jinak hodnotil příznivě.
Mladým Libanoncům se nechce do arabštiny
V zemi navíc vyrůstá generace Libanonců, kteří moc neumějí arabsky a raději mluví francouzsky nebo anglicky. Vše, co je pro ně důležité - Facebook, filmy a mobilní telefony - je v angličtině. Situace je tak vážná, že dokonce vzniká hnutí k propagaci arabštiny.
Ve čtyřmilionovém Libanonu je arabština oficiálním jazykem, ale Libanonci jsou většinou hrdí na to, že mluví francouzsky a anglicky. Nejčastěji se všechny tři řeči slévají dohromady. Ve většině libanonských škol se od prvních tříd vyučují všechny tři jazyky. Libanonci využívající síť Facebook běžně texty píší arabské texty latinkou. Jazykovým příkladem nejdou ani politici. Premiér Saad Harírí, jemuž je 40 let a má za sebou studium v USA, se loni nedokázal v parlamentu vyjádřit ve spisovné arabštině.
Obavy o arabštinu nepanují jen v kosmopolitním Libanonu, ale i v uzavřenější Sýrii. Tam jazyk chrání nařízením, že nejméně 60 procent nápisů na veřejných místech musí být v arabštině.
Arabština je prvním jazykem pro více než 280 milionů lidí, kteří žijí většinou na Blízkém východě nebo v severní Africe. Všem je společná psaná forma klasické arabštiny, avšak mluvená řeč má nesčetně dialektů. Schopnost hovořit arabsky automaticky neznamená umět jazyk také psát nebo číst.
