„Počítáme s několika způsoby využití – hlavní je přeprava nákladu do odlehlých oblastí, kde chybí letiště a infrastruktura,“ myslí si Bob Boyd vedoucí projektu P-791 z Lockheed Martin.
Může tak zásobovat například týmy, které pátrají po nerostných ložiscích daleko od civilizace nebo provádět vzdušný průzkum. Ve výšce kolem šesti kilometrů se dokáže vznášet až tři týdny. A k dispozici je i bezpilotní verze. Z těchto důvodů se o něj zajímá i armáda. „Vzducholoď se hodí třeba do Afghánistánu, kde jsou obtížné podmínky. Není tak křehká, jak si mnozí myslí. Pokud dostane pár zásahů, vydrží,“ vysvětluje Boyd.
Vzducholoď má totiž tříkomorový trup plněný netečným heliem, takže nehrozí, že by únik z jedné komory poslal letoun rovnou k zemi. Hélium navíc nepředstavuje takové riziko, jako levnější, ale podstatně nebezpečnější vodík. Právě ten byl na vině nejhorších katastrof, spojených se vzducholoděmi, i zkázou slavného Hindenburgu, která v roce 1937 definitivně zakončila éru těchto strojů. Možná až doposud.