Kyjev - Systematické vyvražďování evropských Židů začalo již v červnu 1941 po napadení Sovětského svazu nacisty. Pro tento účel byly zřízeny zabijácké jednotky Einsatzgruppen, které vraždily především Židy, politické komisaře, komunisty a další nežádoucí osoby. Mementem této kapitoly holocaustu se stal masakr v rokli Babí Jar na okraji Kyjeva, kde během pouhých dvou dnů 29. a 30. září 1941 nacisté zastřelili více než 33 tisíc kyjevských Židů. V dalších letech v této rokli skončily životy podle některých odhadů až 200 tisíc lidí. Podobné masakry se odehrály i na jiných místech bývalého Sovětského svazu, ale akce v Babím Jaru byla výjimečná svým rozměrem, rychlostí i brutalitou.
V Kyjevě žilo v té době kolem 150 tisíc Židů, část se zachránila evakuací na východ nebo vstupem do Rudé armády, nepatrný zlomek Židů ukryli ukrajinští sousedé. Deset dní po příchodu nacistů se po celém městě objevila vyhláška v ruštině, ukrajinštině a němčině:
„Všichni Židé města Kyjeva a jeho okolí jsou povinni dostavit se v pondělí dne 29. září 1941 do osmé hodiny ráno na roh ulic Melnykova - Dokterivská (u hřbitova). Vezmou si s sebou své dokumenty, peníze a cennosti, dále teplé oblečení a spodní prádlo. Kdo z Židů neuposlechne tohoto rozkazu a bude přistižen na jiném místě, bude zastřelen. Kdo z občanů vnikne do prázdných židovských bytů s úmyslem krást, bude zastřelen,“ psalo se v oficiální vyhlášce. Někteří tak uvěřili pověstem, že je to pouze výzva k deportaci, a nezarazilo je prý ani urážlivé oslovení „Židy“ (židáci) místo neutrálního „Jevreji“.
Místem hrůzné události se stala 150 metrů dlouhá, 30 metrů široká a asi 15 metrů hluboká „Babí rokle“, která se nacházela nedaleko pravoslavného a židovského hřbitova. Akce se účastnily kromě jednotek Einsatzgruppen oddíly policejního praporu a ukrajinská milice. Lidé, kteří přišli na udané místo, byli vyzváni, aby se svlékli a odevzdali cennosti. Potom byli za neustálého bití nahnáni na okraj rokle, kde byli postříleni. Jejich bezvládná těla padala rovnou do rokle. Další byli donuceni, aby si lehli na mrtvá těla, a nacisté je stříleli do zátylku jednoho po druhém. Podle německých záznamů bylo v rokli ve dnech 29. a 30. září zastřeleno 33 771 osob.
Jen několika málo lidem se podařilo masakr přežít. „Lidé zešedivěli během pár vteřin, matky přicházely o rozum, když jim nacisté vytrhávali nemluvňata z náruče a házeli je za násep z písku. Nahé lidi seřadili v zástupech po dvou či třech a odváděli je za hráz z písku. Lidé se odtud nevraceli,“ popsala tehdejší hrůzy kyjevská herečka Dina Proničevová, jedna z mála očitých svědků masakru, které se podařilo přežít.
Popravy pokračovaly v Babím Jaru i poté. Oběťmi byli kromě Židů hlavně sovětští vojáci, Romové, pacienti psychiatrických léčeben a Ukrajinci. Kousek vedle Babího Jaru, v kyjevské čtvrti Syrec, byl zřízen tábor smrti, jehož přeživší vězňové po válce tvrdili, že nacisté spálili 150 až 180 tisíc těl vykopaných z rokle, když se při odchodu z Kyjeva v roce 1943 pokusili svůj zločin zahladit.
Sovětské vedení odmítalo po válce přiznat židovský charakter masakru a až v 70. letech byl na místě tragédie postaven pomník obětem, který byl věnován „sovětským lidem, zajatcům a vojákům sovětské armády“. Symbolický pomník židovským obětem svou slavnou a velice emotivní básní Babí Jar tak jako první vystavěl básník Jevgenij Jevtušenko v roce 1961. O rok později její slova zazněla poprvé ve 13. symfonii zvané Babí Jar od Dmitrije Šostakoviče. Teprve v roce 1991 byl na místě postaven důstojný pomník. V roce 2001, při příležitosti 60. výročí masakru, na místě uctil památku obětí i tehdejší papež Jan Pavel II.
