Lübeck - Kobercové bombardování je speciální druh náletu, během kterého je do boje nasazeno velké množství letadel. Jeho úkolem je celkové zničení rozlehlého území. Nejčastěji se používá pro zničení průmyslových oblastí nepřítele. Za 2. světové války jej využívaly obě strany proti průmyslovým, ale i civilním cílům. A důvod? Podlomení výrobních kapacit, ale i morálky obyvatelstva. Britské letectvo si kobercové bombardování poprvé úspěšně vyzkoušelo v noci z 28. na 29. března 1942, kdy se terčem masivního náletu stal severoněmecký Lübeck. O život tehdy přišlo přes 300 osob, pouhý zlomek z celkového počtu obětí, které si taktika plošného bombardování během války vyžádala. A škody? Centrem lübeckého Starého města se ráno táhl 300 metrů široký pás poničených budov, z nichž na 1 500 bylo zcela zničeno a dalších 2 000 těžce poškozeno. Během čtyř hodin přišlo o střechu nad hlavou 15 tisíc obyvatel.
Severoněmecký Lübeck jako cvičiště pro kobercové bombardování
Noc na Květnou neděli roku 1942 byla pro dálkový nálet ideální. Průzračný jarní vzduch spolu s měsícem v úplňku poskytoval posádkám 234 britských bombardérů výborné podmínky pro nalezení cíle. To bylo důležité, neboť Lübeck, starobylé hansovní město na pobřeží Baltského moře, ležel mimo dosah britského radionavigačního systému.
Do půlnoci zbývala necelá tři čtvrtě hodina, když ticho nad usínajícím městem prořízl kvílivý zvuk sirén. Krátce poté se na lübecké domy snesla první dávka bomb, jejichž exploze poničily řadu staveb v centru města. Tím byly připraveny podmínky pro další dvě vlny útoku, během nichž byly z letadel shazovány především zápalné bomby. Ty snadno pronikly poškozenými střechami do útrob domů, kde zažehly intenzivní požáry.
Ve tři hodiny ráno opustily nebe nad městem poslední wellingtony a stirlingy. Celkem na Lübeck shodily 400 tun munice, z toho asi dvě třetiny tvořily zápalné pumy. Německá protivzdušná obrana se příliš nevyznamenala. Přestože byl útok veden z malé výšky a za jasné noci, činily britské ztráty pouhých 12 strojů.
Nálet na Lübeck vycházel z direktivy, kterou v polovině února 1942 vydalo britské ministerstvo letectví. Na základě zkušenosti s německým bombardováním Coventry v listopadu 1940 se Britové rozhodli sáhnout k taktice plošných náletů, které měly podlomit morálku obyvatel a oslabit hospodářský potenciál nepřítele.
Proč byl jako jeden z prvních terčů zvolen hospodářsky i vojensky spíše druhořadý Lübeck? Odpověď na tuto otázku podal tehdejší velitel britského bombardovacího letectva Arthur Harris. Podle něj sice Lübeck nebyl životně důležitým cílem, nicméně pro nácvik nového způsobu bombardování bylo toto středně velké město vhodnější než velká průmyslová aglomerace. Svou roli při rozhodování sehrála i přítomnost nedalekých ponorkových doků na baltském pobřeží.
Ve druhé polovině války, po faktickém rozprášení německé Luftwaffe, se kobercové nálety staly často používanou taktikou Spojenců. K nejrozsáhlejším patřily útoky na Hamburk v červenci 1943 a na Drážďany v únoru 1945, při kterých zemřely desetitisíce obyvatel.
