Praha - Česko zapomíná na vojáky z dnešní Zakarpatské Ukrajiny, kteří za druhé světové války bojovali v československé armádě na východě. Ve sboru Ludvíka Svobody tvořili většinu, o jejich zásluhách se ale dnes nemluví. Těm, kteří se po válce vrátili domů, české úřady nijak nepomáhají, přestože jich na různých místech Zakarpatska žijí skoro dvě stovky.
Česko zapomnělo na zakarpatské veterány
Před sedmi desítkami let pomáhali vybojovat Československu svobodu, dodnes o nich víme jen málo. Dmitro Lukač prošel Duklou a celým Slovenskem až do Prostějova, po válce se vrátil domů – do míst, která se mezitím stala součástí Sovětského svazu. „Dozvěděl jsem se, že mého otce Vasila Petroviče Maďaři odvezli do Německa do lágru. Sice jsem se už upsal armádě, ale poprosil jsem velitele, aby mě propustil,“ prohlásil Lukač.
Ten pak pracoval jako finanční inspektor a donedávna živořil s důchodem pod hranicí životního minima. Zasáhl až ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, který v rámci obnovování prosovětských tradic penze veteránům zvýšil. Berou v přepočtu asi 6 000 korun.
Veteráni z války na Zakarpatské Ukrajině
Český stát pro ně donedávna organizoval krátkodobé pobyty v Praze. Ty ale mohli využít už jen ti, kteří se o nich dozvěděli a byli zdravotně schopní je absolvovat. „Ptala jsem se pana ministra: 'Pomožte nám něčím, vždyť my jsme osvobozovali Československo, i Prahu, a tehdy jsme měli velmi malou penzi, žili jsme těžko'. A on nám řekl, že to bohužel nejde, je taková dohoda mezi vládami,“ konstatovala válečná veteránka Margarita Baranovská. Mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek prohlásil, že „mají primárně na starosti veterány, kteří jsou státními občany ČR.“
Obyvatel Podkarpatské Rusi bojovalo v československých jednotkách na východě kolem 8 000, zhruba polovina celkového počtu jednotky. Domů se jich vrátilo na dva tisíce, asi tisíc jich padlo. Jedním z nich byl i Stěpan Vajda, jeden z mála cizinců, kteří dostali tehdy nejvyšší vyznamenání, hrdinu Sovětského svazu.
Reportáž Tomáše Vlacha (zdroj: ČT24)
Ve Vesnici Dulovo jsou na svého rodáka hrdí a stále ho uctívají podle sovětských tradic. Má tu i muzeum, dodnes v duchu komunistické propagandy. Správkyně ho jen doplňuje o exponáty nalezené po půdách - třeba o Vajdovu legitimaci ze skautu. „Byla tu delegace, dostali jsme nějaké materiály. A kdy? To bylo, tuším, v roce 1984,“ řekla průvodkyně z muzea Vajdy Olga Salajová.
Na Zakarpatské Ukrajině dnes žije 188 veteránů československých jednotek, pomoc z Česka ale nedostává nikdo.