Brno – Už posedmé se vypraví čeští vědci na polární stanici na ostrovech Jamese Rosse na Antarktidě. A rozhodně je tam nečeká pohodová dovolená na sněhu, počasí je na Antarktidě nejen extrémně studené, ale i extrémně proměnlivé a stát se může cokoli. Třeba v loňském roce trvala vědcům jen cesta z Chile víc než tři týdny a při cestě zpět se zase někteří z pracovníků stanice nevešli do vrtulníků chilské armády a pobyt na stanici si tak nechtěně prodloužili.
Počasí na Antarktidě ovlivňuje úplně všechno, říká vedoucí expedice
Vedoucího expedice Pavla Kaplera letos čeká obzvlášť složitá sezona, na polární stanici se s ním vypraví dvacítka vědců, což je nejvíc za celou dobu fungování stanice. Ti na základně stráví dva měsíce polárního léta, expediční doba na Antarktidě je zhruba od ledna do března. Účastníkem takové polární výpravy přitom nemůže být každý, krom nutné vědecké specializace prochází zájemci i psychologickým výběrem a často jde i o zkušené cestovatele. „Vybíráme už ostřílené odborníky,“ řekl vedoucí expedice.
Co musí mít člověk na Antarktidě na paměti?
- Největším nepřítelem polárníků je počasí. „Počasí je na Antarktidě faktorem, který ovlivňuje úplně všechno,“ řekl Kapler. V době expedice denní teploty vystupují na hodnoty okolo 5 stupňů Celsia. Noční minima pak v létě sahají až k hodnotám -10 stupňů. Obvyklé jsou i četné srážky, většinou sněhové.
- Na jižní polokouli je orientace komplikovaná tím, že je tu zdánlivě otočený sever a jih, člověk má tedy pocit, že slunce po obloze jde v opačném směru, a to ho může zmást.
- A pozor si polárníci musí dát i na divoká zvířata.
Specifikem české stanice je to, že se nachází daleko od všech hlavních tras a v minulosti tak vědcům způsobila doprava na základnu nejednou potíže. Navíc Česká republika nevlastní žádné plavidlo, které by bylo schopné na polární stanici doplout. Proto letos, stejně jako při loňské nepříliš úspěšné cestě na expedici, využijí Češi chilský ledoborec. Tentokrát už ale mají pro případ zpoždění záložní plán, takže některé vzorky mohou sbírat už cestou.
- Ilustrační foto autor: Science Photo Library, zdroj: Isifa http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3970/396925.jpg
- Život na Antarktidě zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3443/344288.jpg
- Okolí české vědecké stanice J. G. Mendela v Antarktidě autor: Kamil Láska, zdroj: Masarykova univerzita, Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/37/3605/360460.jpg
- Mládě tučňáka zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/43/4217/421648.jpg
Stanice byla vybudována v letech 2005 a 2006. Prakticky celou rozloženou stanici – tedy přes 150 tun materiálu – na břeh ostrova dostal bez pomoci těžké vyloďovací techniky chilský ledoborec. Zajímavostí ale je, že po sobě Češi v Antarktidě prakticky nezanechávají stopu. Stanice má totiž dokonalou tepelnou izolaci a vytápění je zabezpečeno vzduchotechnikou využívající solární ohřev vzduchu. Třetina z celkové spotřeby energie potom pochází z osmi větrných elektráren o celkovém výkonu 12 kilowattů a další třetinu stanice čerpá ze slunce. Zbytek zajišťují klasické dieselagregáty. Odpadky putují do spalovny komunálního odpadu. To, co spálit nelze, jednou za tři až čtyři roky odvážejí k likvidaci na palubě ledoborce do Jižní Ameriky.
Na české stanici pracují vědci různých oborů, probíhají tu klimatologické, glaciologické, botanické nebo paleontologické výzkumy a nově v letošním roce přibyly i disciplíny jako zoologie bezobratlých živočichů, mikrobiologie nebo parazitologie. Česká stanice také úzce spolupracuje s ostatními stanicemi. „Když je možnost, tak si rozhodně pomáháme a návštěvu na naší stanici vždy přivítáme,“ řekl Kapler. A jak vypadá běžný den takového vědce na polární stanici? Vzhledem k tomu, že u pólů jsou dny dlouhé, pracují čeští vědci denně 14 až 16 hodin. Podle vedoucího expedice ale nezapomínají ani na zábavu, slaví se třeba narozeniny členů výpravy. „Nezapomínáme ani na filmovou tvorbu, ale filmy z polárních oblastí nebo tropů moc populární nejsou,“ podotkl Kapler.
Česká stopa v Antarktidě
Úplně první Čech, který se na ledový kontinent podíval, byl Václav Vojtěch. Do Antarktidy se dostal v roce 1929 jako člen americké vědecké expedice pod vedením legendárního Richarda Evelyna Byrda. Další Češi se pak v Antarktidě objevili až v roce 1957. Do roku 1970 jich pak v Antarktidě pracovalo 11, především na ruských a amerických stanicích. Josef Sekyra se pak v roce 1969 jako první Čech dostal i na jižní pól. Ve stejném období ale ukázala země i svou nelítostnou tvář. V roce 1960 při požáru na ruské stanici Mirnyj zahynul český meteorolog Oldřich Kostka. Jeho jméno dnes může každý najít na mapě Antarktidy. Byla po něm totiž pojmenována 1 570 metrů vysoká hora.
Rozhovor s Pavlem Kaplerem (zdroj: ČT24)