Trója - Objev bájné Tróje si Heinrich Schliemann vysnil už v dětství. A podřídil tomu celý život, nejprve vydělal jmění a naučil se jazyky. Amatérský německý archeolog budil dojem snílka, který slepě věří Homérovým spisům. Město však nakonec vykopal a učinil i další nálezy. V Tróji Schliemann před 140 lety, 31. května 1873, našel také bájný poklad krále Priama. Později se však ukázalo, že cennosti jsou asi o tisíc let starší než král.
Existence Tróje byla považována za legendu, dějiny desetileté války mezi Trójany a vojsky Řeků popsal ve svém eposu Ilias básník Homér. Schliemann byl ale přesvědčen, že dílo popisuje skutečné události, a rozhodl se město najít.
Opustil tedy prosperující podnikání a všechny síly a kapitál vložil do realizace tohoto cíle. V roce 1871 začal kopat na pahorku Hisarlik v severozápadním Turecku, aby zpod nánosů zeminy odkryl pozůstatky kdysi slavného starověkého města.
Doprovázen druhou manželkou, Řekyní Sofií, narazil Schliemann v roce 1873 pod základy jedné ze staveb na poklad: více než 8 800 zlatých a stříbrných předmětů. Byly mezi nimi šperky, diadémy, vázy či poháry.
Dostal jsem čtyři maily
Schliemann se domníval, že se jedná o cennosti krále Priama, který je v Homérově eposu označován za panovníka Tróje. Vědci ale nakonec prokázali, že poklad je zhruba o 1000 let starší, než byl mytický vládce. Tím však historie „Priamova pokladu“ neskončila.
Schliemann poklad tajně vyvezl z Osmanské říše a v roce 1881 daroval „německému národu jako dárek do věčného vlastnictví“. Turecká vláda mu na to konto zakázala další výzkumy a vydala na něj zatykač. Schliemann se poté odebral do Řecka.
Poklad zůstal v berlínském Pergamonském muzeu do roku 1945. Po vstupu Sovětů do města se jeho velká část dostala do SSSR. Teprve v roce 1993 Moskva potvrdila, že poklad je uložen v depozitářích Puškinova muzea.
- „Asi před dvěma lety jsem dostal brzy po sobě čtyři maily. První byl od Němců, abych podpořil návrat pokladu do Berlína. Druhý od Turků, že to Němci ukradli a že se to má dát do Turecka. Třetí od Řeků, že to je kus řeckých dějin, a nikdy ne Turků. A čtvrtý od Rusů: až vrátíte ikony a jantarovou komnatu, tak se o tom budeme bavit,“ říká profesor klasické archeologie Jan Bouzek z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Devět různých měst
Co se týká Tróje, archeologové časem zjistili, že v místě stálo nejméně devět různých měst. „Homérskou“ Tróju pak většina vědců řadí do vrstvy VIIa, pocházející z doby okolo roku 1300 před naším letopočtem.
Homér
Obecně je známý především jako autor dvou eposů stojících na počátku řecké a evropské literatury, Iliady a Odyssey. Skutečné autorství těchto děl je však sporné. Jistý se zdá původ eposů v řecké Malé Asii. Ilias a Odyssea jsou první písemné doklady řeckých dějin a jimi podle klasického mínění začínají evropské kulturní a duchovní dějiny. Homérské eposy se u Řeků těšily ohromné úctě. Byly považovány za nejvyšší poezii a přednášely se o největších slavnostech. Ve školním vyučování se užívaly jako vzor. Řekům, politicky rozděleným, také pomáhaly vytvářet společné řecké vědomí. Homérská témata byla přítomná v antické řecké poezii a hojně zastoupená i v pozdější evropské literatuře.
Na Schliemannovy zásluhy se dosud odborníci dívají různě. Někteří mu vyčítají, že svou neodborností způsobil na nalezišti nenahraditelné ztráty. Jiní však naopak tvrdí, že jeho „nemetodický postup“, kdy šel přímo k nejspodnější vrstvě, byl pro vědu blahodárný. Většina archeologů má podle Bouzka za to, že Schliemannův přínos byl velmi pozitivní.
Dodnes však existují teorie, podle nichž Schliemann ve skutečnosti objevil jiné město, nikoliv starou Tróju. „Jsou to ti, kteří potřebují živit nějakou reklamu pro své nové vydání, ale samozřejmě je nejpravděpodobnější, že Trója tam byla,“ komentuje to Bouzek.
Obchodní příručí
Heinrich Schliemann (1822 až 1890) byl rodákem z německého města Neubukow. V devíti letech mu zemřela matka a vychovával jej otec, který byl sice evangelickým kazatelem, ale hodně pil a rodina proto živořila.
Schliemann začínal jako příručí v obchodě a k tomu po nocích studoval historii a jazyky; ovládal jich kolem dvaceti. „Ve své době byl vzdělaným člověkem na úrovni vysokoškolského absolventa,“ říká profesor Bouzek.
Posléze začal sám podnikat, byl mimo jiné zástupcem firmy v Rusku. Když nashromáždil majetek, který mu už připadal dostatečný, rozhodl se vrátit k hledání Tróje. Ta však nebyla jediným úspěchem jeho snažení. Při vykopávkách v řeckých Mykénách objevil několik hrobů plných zlata a také zlatou posmrtnou masku.
Schliemann tehdy prohlásil, že pohlédl do tváře krále Agamemnona, vůdce trójského tažení. Vědci jsou ale přesvědčeni, že jak maska, tak i kuželová hrobka patřily některému z Agamemnonových předchůdců na trůně.
Heinrich Schliemann, autor deseti knih a 150 deníků, pracoval také v řeckém Tírynthu a Orchomenu. Nedocenil naopak archeologický potenciál Kréty, kde se prý domníval, že „pod zemí nic důležitého není“. Anglický lord Arthur Evans měl naštěstí jiný názor a v roce 1894 zde objevil pozůstatky velkolepé kultury včetně mínojského paláce v Knóssu.
Podívejte se na rozhovor s profesorem Janem Bouzkem:
