Washington - Takzvaná aféra Watergate je dodnes považována za jeden z nejvýznamnějších mezníků jak americké politiky, tak i samotné investigativní žurnalistiky. Koloběh událostí, jenž nakonec vedl až k rezignaci prezidenta Nixona, v roce 1972 odstartovali dva novináři listu The Washington Post - Bob Woodward a Carl Bernstein. Na dnes už 70letého Bernsteina vzpomíná jeho někdejší zaměstnavatel jako na charismatického, avšak tvrdohlavého zaměstnance, který svou práci často „odfláknul“. Na rozkrývání kauzy odposlechů v sídle amerických demokratů si ale dal Bernstein velmi záležet.
Carl Bernstein: novinář, který aféru Watergate „neodfláknul“
Carl Bernstein se narodil 14. února 1944 ve Washingtonu. Studoval na Marylandské univerzitě, kterou ale nedokončil. Už od mládí se chtěl stát reportérem, a tak nejprve působil jako elév v novinovém večerníku Washington Evening Star a ve svých 22 letech nastoupil do The Washington Post, kde pracoval v letech 1966 až 1976 a opět v 80. letech.
Vůbec největší období Bernsteinovy slávy na sebe ale nenechávalo dlouho čekat. Všechno začalo v červnu 1972, kdy dva mladí reportéři listu The Washington Post dostali za úkol prověřit případ vloupání pětice mužů do ústředí Demokratické strany v hotelovém a rezidenčním komplexu Watergate ve Washingtonu.
- „Byl chytrý a charismatický, ale také tvrdohlavý a alergický na jakoukoliv autoritu. Když ho něco zaujalo, dokázal o tom napsat skvělý článek. Ale jinak to odfláknul,“ napsal o Bernsteinovi před lety The Washington Post.
Bernsteinovi a Woodwardovi se zanedlouho podařilo nashromáždit důkazy, že se jednalo o součást širší akce vedené lidmi z volebního štábu republikánského prezidenta Richarda Nixona. Novináři přinutili státní orgány se aférou zabývat. Za více než dva roky napsali o Watergate přes 300 článků.
Nixon sice na podzim 1972 svůj prezidentský mandát obhájil, o dva roky později ale kvůli Watergate rezignoval, aby se vyhnul obvinění v Kongresu. Skandál vedl k odsouzení řady osob, včetně úředníků Nixonovy administrativy, šéf Bílého domu dostal od svého nástupce Geralda Forda plnou imunitu. (Více o aféře Watergate)
V roce 1973 získali Bernstein s Woodwardem za svoji investigativní práci pro The Washington Post prestižní Pulitzerovu cenu. Rok poté sepsali o vlastním vyšetřování knihu s názvem Všichni prezidentovi muži, která se po 30 letech od vydání znovu vyhoupla mezi bestsellery. Stalo se tak v roce 2005 poté, co byla odhalena totožnost jejich anonymního zdroje přezdívaného Deep Throat (Hluboké hrdlo; byl jím někdejší druhý muž FBI Mark Felt).
Slávu vystřídal boj s alkoholem i sám se sebou
Kauza přinesla známému novinářskému tandemu slávu, prestiž i peníze - mimo jiné za filmová práva. V roce 1976 byla totiž kniha Všichni prezidentovi muži zfilmována. Ve čtyřoscarovém snímku si Bernsteina zahrál Dustin Hoffman, jeho kolegu pak ztělesnil Robert Redford. Kromě toho napsali také knihu s názvem Poslední dny (1976), která zachytila závěrečné měsíce Nixonovy vlády.
Ačkoliv byl Bernstein v době aféry Watergate v tandemu s Woodwardem považován za toho zkušenějšího a talentovanějšího, v dalších letech v porovnání se svým kolegou stál spíše v pozadí. Pracoval jako korespondent televize ABC, přednášel a psal knihy. V 80. a 90. letech ale vydal pouze dvě. Bernsteinovu kariéru totiž v té době komplikoval boj s alkoholem a existenční problémy.
Bernstein je potřetí ženatý. Jeho druhou manželkou byla režisérka a scenáristka Nora Ephronová (zemřela v roce 2012), s níž má dva syny - novináře Jacoba a hudebníka Maxe. Ephronová se s jeho nevěrou a rozpadem vztahu v roce 1980 vypořádala po svém: nejdříve autobiografickou novelou a poté i scénářem k filmu s názvem Hořkost (1986). Bernstein nyní žije v New Yorku se svojí třetí manželkou Christine Kuehbeckovou, která je bývalou modelkou.
Carl Bernstein také zavítal do České republiky. V roce 1993 se v Praze setkal s prezidentem Václavem Havlem. Bernstein totiž tehdy pracoval na knižní biografii papeže Jana Pavla II. s názvem Jeho svatost: Jan Pavel II. a historie naší doby (1996). V souvislosti s touto prací Bernsteina zajímaly Havlovy názory na úlohu papeže ve světové politice. V roce 2007 slavil ještě jeden úspěch s neautorizovaným životopisem bývalé senátorky a první dámy USA Hillary Clintonové (Žena v čele), na němž pracoval dlouhých osm let.