Na hraně řemesla a za hranou etiky. Tak podle teoretika Motala pracují Parlamentní listy

Přinášejí témata, na která slyší lidé nevěřící demokracii, tradičním médiím a tradičním politickým stranám. Vydávají zprávy bez kontextu, informace dostatečně neověřují a neodlišují fakta od názorů. To vše jsou podle odborníka na etiku médií z Masarykovy univerzity Jana Motala Parlamentní listy. Pro Newsroom ČT24 médium rozebíral, protože se začalo vážně mluvit o jeho možném prodeji. Souvislosti přinesl pořad v neděli.

Odborník na etiku médií z Masarykovy univerzity Jan Motal
Zdroj: ČT24

Co jsou podle vás Parlamentní listy, jaké je to médium?

Parlamentní listy jsou komerční on-line médium, které kombinuje prvky politického bulváru i blogové platformy. Dávají prostor politikům, aby se prezentovali, zároveň ale mají stálou redakci, jejíž složení je možné nalézt na webu. Ta se stará o obsah, který je částečně přebíraný a částečně původní.

Jaký mají vliv na českém mediálním trhu?

Vliv Parlamentních listů je docela náročné popsat, protože měly nějaký vývoj. Myslím si, že teď je toto médium stabilizované, není tak přítomné v mediálním prostoru, jako bylo dřív. Nejlepší léta měly Parlamentní listy určitě několik let dozadu, hlavně v souvislosti s uprchlickou krizí.

Může to souviset s tím, že dřív měly silnější dikci? Nebo že třeba víc inklinovaly k dezinformační sféře?

Parlamentní listy prodělaly vývoj, nejdřív byly poměrně silně a výrazně dezinformační, navíc propojené s konspiračními weby jako Protiproud a podobně. Pak se u nich čím dál víc projevovala snaha zařadit se mezi mainstreamová média. To především tím, že se snaží být transparentnější, uvádí už na stránkách svou redakci, vlastnickou strukturu a snaží se uvádět formou hyperlinků i zdroje článků.

Tento vývoj trošku obrušuje hrany, ale stále se dá říct, že je to médium, které sází nejvíc na emocionálně silná a konfliktní témata, která jsou prezentována tak, aby primárně zvyšovala čtenost. To znamená, že je to bulvární médium, má svůj okruh návštěvníků, kteří se rekrutují především z řad těch, kteří nevěří tradičním médiím. Ze starších výzkumů víme, že na sociálních sítích jsou to typicky třeba voliči SPD, KSČM, ale kupodivu třeba i ČSSD. Nicméně určitě nejsou konkurencí velkým zpravodajským serverům jako třeba iDnes.cz nebo Novinky.cz. Na ně návštěvnost rozhodně nestačí.

„Novinář není jenom ten, kdo přináší informace“

Změnily nějakým způsobem českou žurnalistiku? Například emotivností, bulvárností nebo prostorem, který dávají politikům?

Parlamentní listy společně s ostatními konspiračními a dezinformačními weby určitě změnily českou žurnalistiku, a to tak, že se začalo víc hovořit o fake news. To je určitě téma, které pomohly nastolit. Nicméně se obávám, že některé prvky špatné novinářské práce, které u Parlamentních listů najdeme, bychom našli i v tradičnějších médiích. I v nich se objevují zprávy bez kontextu, zprávy, které nejsou dostatečně ověřené, nebo jsou dokonce převzaté z nedůvěryhodného zdroje.

Takže si nemyslím, že by Parlamentní listy proměnily českou žurnalistiku zásadně, spíš je to symptom něčeho, co tady už dlouho v žurnalistice bylo a ony tomu poskytly prostor. Zároveň si myslím, že Parlamentní listy jsou skutečně pro ty, kteří nevěří tradičním médiím. Poskytují prostor jak těm, kteří se nemohou vyjádřit v normálních tradičních médiích, tak těm, kteří mají pocit, že jim tradiční média neposkytují informace, které by chtěli.

Kdybyste měl vyjmenovat další prohřešky, co by to bylo?

Parlamentní listy vycházejí z na první pohled docela rozumné úvahy, že úkolem médií je přinášet co nejpestřejší hlasy a všechny možné názory. Problém je ale v tom, že je nezařazují do kontextu, přinášejí i nepravdivé nebo zavádějící hlasy, a především akcentují extremistické hlasy. Je jedno, jestli z pravicového nebo z levicového kraje politického spektra, protože levicoví i pravicoví čtenáři tam rádi čtou obsahy, které jsou často xenofobní a vyvolávají nenávist nebo strach.

Parlamentní listy se proto často odvolávají na takové ty ryzí novinářské hodnoty, jakože jsou objektivní, že neříkají svým čtenářům, jaký mají mít názor. Což není úplně pravda, protože manipulují tím, jak jsou texty zkonstruované a napsané. A novinář není jenom ten, kdo přináší informace. Novinář má povinnost je taky nějakým způsobem komentovat, dávat do kontextu, analyzovat a především odlišovat názory a fakta, což Parlamentní listy nedělají. 

Jaký tedy vydávají obsah?                                         

Část obsahu Parlamentní listy přebírají, část je původní. To znamená, že se tam objevují i rozhovory, například s Milošem Zemanem. Nicméně ta práce je, řekněme, na hraně žurnalistického řemesla, až za hranou žurnalistické etiky.

Určitě je pro Parlamentní listy charakteristické nedostatečné ověřování zpráv, nedostatečné zdrojování, i když v tom se už snaží zlepšovat. Práce s titulky a rámování zpráv jsou velmi senzační, velmi konfliktní, často stigmatizující. Zároveň můžeme v článcích nalézt mnoho dalších prohřešků proti novinářské etice, jako nedostatek kontextu, nedostatek souvislostí a tak dále. Zároveň Parlamentní listy dávají prostor velmi extrémním názorovým stranám, aniž by jim činily nějakou kvalifikovanou oponenturu, to je velký problém.

Dřou dno žurnalistiky

Můžou být tedy v tomto duchu Parlamentní listy hrozbou?

Samozřejmě, hned na několika úrovních. První hrozba je po stránce informační. Jsou velmi náchylné k tomu, aby prezentovaly dezinformační obsah, tedy takový, který někdo úmyslně vytvoří, aby změnil veřejné mínění ve svůj prospěch. A to jak přebíráním zpráv, které neověřují, tak zaplacenými články. Z minulosti víme, že je možné si u Parlamentních listů text zaplatit. Politici toho využívali, dokonce i kraj a ministerstva. To je jeden velký problém, že mohou sloužit jako nástroj propagandy.

Druhý velký problém je systematické snižování úrovně žurnalistiky. Redaktoři, kteří pracují na obsahu Parlamentních listů, doslova dřou dno žurnalistiky, to znamená, že je stylisticky a řemeslně na velmi nízké úrovni a velmi často je za hranicí novinářské etiky. To je další nebezpečí, že se stále snižují standardy.

A v neposlední řadě, jakkoliv se Parlamentní listy snaží pořád být transparentnější, stále je to médium, které nepracuje tak, jako pracují novináři v tradičních médiích. Čtenář si nikdy není úplně jistý, na čem je. Kde se zpráva vzala, proč se objevila, jaký je její účel. To je velké nebezpečí. Vlastně jsou to manipulativní praktiky, které se v Parlamentních listech objevují.

Specifické jsou pro ně také titulky. Jak v nich pracují s jazykem?

Velmi často akcentují konflikt, používají velmi expresivní, emocionální, dokonce i vulgární výrazy. Manipulují s citacemi, kdy z nich vybírají pouze části, které se jim hodí, a dávají je do titulků. A především nerozlišují názor od faktu, což je velké pochybení.

Když se podíváme na titulky, zjistíme, že často vytrhnou nějaké části z rozhovoru nebo materiálu, skládají je vedle sebe a vytvoří dojem informace, která ale v textu vlastně není tak závažná, jak se na první pohled zdá. Titulek u Parlamentních listů funguje jako komodita sama o sobě. Má upoutat na sociálních sítích, to je to, co se má sdílet. Už není tak podstatné, co je v textu, ale spíš jak zní titulek. Proto je pro ně charakteristické, že jsou velmi dlouhé, jsou to souvětí nebo několik vět za sebou. Jsou v nich výkřiky, citace a mají vzbudit u čtenáře nějaký pocit. Často je to pocit ohrožení nebo viny. Texty jsou pak konstruované tak, že se snaží neustále vytvářet nějaké nepřátelství a opozice. A ukazovat, že někdo stojí proti sobě.

Prostor, který Parlamentní listy poskytují politikům, je poměrně velký. Kdyby si toto médium teď koupil nějaký politik, může tím získat mocenský nástroj?

Každé médium je mocenský nástroj. Mají moc a jejich vlastníci mohou skrz ně prosazovat svoje zájmy. Média nastolují agendu, to znamená otevírají témata pro veřejnost. Zároveň je i komentují, takže to všechno může potenciální vlastník ovlivnit.

V případě Parlamentních listů je důležité říct, že jak nepracují úplně novinářsky korektně, jsou velmi často manipulativní, tak se v nich snáz může schovat nějaký obsah, který má přesvědčit veřejnost nějakým směrem. Tak jako to bylo v minulosti třeba v pozitivním vztahu k Rusku, Miloši Zemanovi a podobně.

Je otázka, jak s tím potenciální nový majitel naloží. Myslím, že může navázat na to, že Parlamentní listy skutečně jsou do jisté míry proruské a prozemanovské. Přinášejí témata, která velmi rádi slyší lidé, kteří nemají důvěru v demokracii, tradiční média a politické strany. Toho může využít a potenciálně může aktivizovat lidi, aby třeba volili nějaký konkrétní politický subjekt. Ať už je jeho nebo je spřátelený.