Prodej Parlamentních listů? Nabízí se novinářské dno, ale i velká moc, říkají odborníci

Politický bulvár, politická inzerce, blogová platforma, most od dezinformačních médií k těm mainstreamovým. Tak novináři a mediální odborníci označují Parlamentní listy. Na české mediální scéně jsou už víc než deset let, teď se mluví o jejich možném prodeji. Zprávu v týdnu přinesl server Info.cz. Senátor Ivo Valenta a většinový majitel Parlamentních listů České televizi potvrdil, že dostal nabídku na odkup jeho podílu. Kdo by o web mohl mít zájem a co vše by s tímto médiem nový majitel získal?

Parlamentní listy
Zdroj: ČTK Autor: Petr Švancara

„Podle našich informací se na trhu objevila nabídka na odkup podílu pana Valenty, takže ještě jsme poměrně daleko na nějaké dohady nebo změny vlastníka, ale něco se zjevně děje,“ říká šéfredaktor serveru Info.cz Michal Půr. Právě on v týdnu v článku odkazujícím na nejmenované zdroje informoval o možném prodeji Parlamentních listů.

Senátor Ivo Valenta prodej naznačil už v listopadu minulého roku. Tehdy v Televizi Seznam uvedl, že pokud bude znovu kandidovat, médium prodá.

Cenu odhaduje Půr na desítky milionů, tip má i na nového vlastníka – společnost Big Board. Ta od Valenty loni odkoupila část podílu v Praha TV.

Vše ale může být nakonec úplně jinak. Ať už to bude mediální dům, politik nebo někdo úplně jiný, kupuje zavedenou, i když v mediálním světě trochu kontroverzní značku. A s ní i čtenáře, kteří jsou na tuto značku zvyklí. 

Síla v čtenářích

„Nový majitel může navázat na to, že Parlamentní listy skutečně jsou do jisté míry proruské, prozemanovské. Přinášejí témata, která velmi rádi slyší lidé, kteří nemají důvěru v demokracii, v tradiční média a politické strany. Toho může využít a potenciálně může aktivizovat lidi k tomu, aby třeba volili nějaký konkrétní politický subjekt,“ uvažuje například Jan Motal z Katedry mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě.

„Klíčový kmen, který si případný zájemce koupí, je přístup k čtenářům, kteří jsou nedůvěřiví vůči hlavním médiím a kteří nejsou jednoznačně identifikováni s establishmentem téhle země,“ doplňuje Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy s tím, že takové lidi tradiční média neoslovují.

Podle Josefa Šlerky, ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, tito lidé tvoří 18 procent české internetové populace. Respektive tolik lidí tvrdí, že alespoň jednou týdně nějakou zprávu z tohoto serveru zachytí.

„To médium má zhruba 800 tisíc návštěv měsíčně, což není vůbec málo. A zůstává pořád v zisku, což pro médium je krásný výsledek,“ dodává mediální konzultant a novinář ze serveru Manipulátoři.cz Ondřej Fér.

Na hraně novinářské etiky

V čem se Parlamentní listy liší od ostatních zavedených zpravodajských webů? Podle oslovených mediálních teoretiků dávají prostor politikům k vlastní prezentaci, zároveň mají redakci, ale bez žádného zvučného novinářského jména. Pracují s křiklavými titulky a nebojí se použít vulgarismy, novinářskou etiku mají na hraně, někdy za hranou. A články si u nich platily ministerstva i státní úřady.

„Rámování zpráv je velmi senzační, velmi konfliktní, často stigmatizující. Můžeme v nich nalézt mnoho dalších prohřešků proti novinářské etice jako nedostatek kontextu, nedostatek souvislostí a tak dále. Zároveň dávají prostor velmi extrémním názorovým stranám, aniž by jim činily nějakou kvalifikovanou oponenturu, a to je velký problém,“ říká Jan Motal z brněnské univerzity. Parlamentní listy podle něj „dřou dno žurnalistiky“.

Novinář a komentátor z Respektu Ondřej Kundra, který Parlamentním listům věnoval jeden ze svých analytických textů, tvrdí, že tento server pracuje s „dryáčnickým“ stylem žurnalistiky: „Pokud možno bombastické, vykřičené, někdy nepravdivé, posunuté, sprosté titulky, které vás v době sociálních sítí strhnou a pak přilákají k článku. Tímhle stylem se rozhodly jít a pak už jenom tuhle techniku zdokonalovaly.“ Parlamentní listy přirovnává k průtokovému ohřívači. „Všechno, co se děje ve veřejném prostoru, nějak zachytí,“ dodává.

Pomalu k profesionalitě

Dřív se tento titul často skloňoval s označením fake news, byl přiřazován také ke konspiračním serverům. To už ale podle odborníků neplatí.

„V posledních letech, dejme tomu od roku 2015, můžeme sledovat velký posun k profesionalizaci. Nejkřiklavější a nejbláznivější konspirátoři z toho serveru vymizeli,“ uvádí Josef Šlerka.

Kromě senátora Valenty stojí za Parlamentními listy mediální magnát Michal Voráček a podnikatelé Jan Holoubek a Jiří Čermák. Vydává je firma Our Media.