Čínský problém s Talibanem měří 75 kilometrů a mluví ujgursky, píše Politico

Čína sdílí s Afghánistánem hranici o délce 75 kilometrů, a ačkoliv jde v měřítku obou zemí o zanedbatelnou hraniční linii, Pekingu by mohla přinést mnohé obtíže, píše server Politico. Po návratu radikálního islamistického hnutí Taliban k moci se totiž Čína obává, že by hnutí mohlo právě přes tuto hranici podporovat separatisty z řad muslimských Ujgurů, kteří dráždí čínské představitele.

Čína v posledních dnech s velkou chutí komentovala konec působení svého rivala, Spojených států, v Afghánistánu. Státní média neopomněla varovat Tchaj-wan, že také odtamtud Američané jednoho dne utečou a Pekingu se otevře cesta k začlenění ostrova pod svou vládu. Změna režimu v Afghánistánu ale pro Čínu nepřináší jen pozitiva.

Peking znepokojuje riziko potenciálních islamistických teroristických útoků na čínském území. Od 90. let došlo v Ujgurské autonomní provincii Sin-ťiang na západě Číny u hranic s Afghánistánem k četným atentátům a – jak píše Politico – podle Pekingu je v „tisících případů“ financoval Taliban.

Situaci v Sin-Ťiangu navíc napíná i centrální čínská vláda. V oblasti zavedla krutou politiku vůči muslimským Ujgurům, včetně věznění a nucené sterilizace. Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa zdejší zacházení s Ujgury dokonce označila za genocidu a zločiny proti lidskosti.

Bezpečnostní, nikoliv hospodářská motivace

Několik smrtelných útoků za posledních dvacet let Čína připisuje ujgurské separatistické skupině Islámská strana Východního Turkestánu (ETIM). Ta byla v letech 2004 až 2020 na seznamu teroristických organizací Spojených států, Peking ji považuje za vysoce nebezpečnou dosud a byla také předmětem jednání čínského ministra zahraničí Wanga Iho se spoluzakladatelem Talibanu Abdulem Ghaním Baradarem.

„Doufáme, že afghánský Taliban se jasně distancuje od všech teroristických organizací včetně ETIM a bude proti nim rozhodně a účinně bojovat, aby odstranil překážky, hrál pozitivní roli a vytvořil podmínky umožňující bezpečnost, stabilitu, rozvoj a spolupráci v regionu,“ řekl čínský ministr na setkání na konci července.

Zatímco většina čínských zahraničních angažmá má ekonomickou motivaci, v případě Afghánistánu jsou to výhradně politicko-bezpečnostní důvody, domnívá se londýnský odborník na terorismus Raffaello Pantucci. V sousedním Pákistánu naopak Čína ve velkém investuje do infrastrukturálních projektů.

„Čína bude téměř jistě spolupracovat s vládou vedenou Talibanem na jejích ekonomických projektech, rozsah spolupráce ale zatím není zřejmý,“ domnívá se Andrew Small z amerického výzkumného ústavu German Marshall Fund. „Není jasné, zda je Čína připravena na velké ekonomické závazky, dokud nebude politická a bezpečnostní situace dlouhodobě stabilní, a není ani zřejmé, zda chce z Afghánistánu vedeného Talibanem udělat své centrum regionální infrastruktury,“ dodává Small.