Recenze: Astronaut je také jenom člověk. Příběh o cestě na Měsíc je ale božský

Mise Apolla 11, při níž lidská noha poprvé vstoupila na Měsíc, je jedním z největších úspěchů lidstva. Je neuvěřitelné, že o této výpravě dosud nevznikl pořádný film. Snímkem První člověk nyní chybu napravuje oscarový režisér Damien Chazelle, který se tak poprvé výrazně odklání od filmů postavených na hudbě, jako byl La La Land. Dobytí Měsíce pojal jako lidský příběh Neila Armstronga. Film tak není jen ódou na NASA, ale vypovídá o křehkosti člověka, který nebyl stvořen pro vesmír.

Zatímco mise Apollo 13, která se na povrch Měsíce ani nedostala, se dočkala zfilmování už před dvaceti lety, nejslavnější a nejdůležitější let Apolla 11 se dočkal maximálně nějakých televizních rekonstrukcí. Důvodem, proč se filmaři do adaptace událostí roku 1969 úplně nehrnou, může být i skutečnost, že i když je první přistání na Měsíci velkou událostí, chybí jí drama, skoro by se chtělo říct, že když smázneme její historický význam, byla to docela nuda. Mise se totiž odehrála bez komplikací.

První člověk
Zdroj: CinemArt

Cesta na Měsíc se tak stává i okrajovou, byť stále atraktivní a vrcholnou pasáží Prvního člověka. Scénář založený na stejnojmenné knize Jamese R. Hansena se ohlíží dál do minulosti na události, které výpravě předcházely a které už tak jednoduché nebyly. Zároveň je nutné říct, že i když se film snaží věrně přiblížit styčné body, které vedly k přistání na Měsíci, vůbec nechce být učebnicí dějepisu nebo životopisem Neila Armstronga.

V krizi přijde vhod klid

Damien Chazelle totiž nehromadí fakta, nýbrž obnažuje podstatu astronautského života na Armstrongově příkladu a napravuje křivdy způsobené mnoha sci-fi filmy, které létání vesmírem berou jako samozřejmost srovnatelnou s jízdou v autě. V technologickém pokroku hledá První člověk primárně lidskou bytost. 

Režisér toho jednak dosahuje vedením herců a důrazem na vztahy. Armstronga ztvárnil Ryan Gosling, s nímž Chazelle pracoval i na La La Landu. Gosling se plně chopil příležitosti zahrát něco jiného než jen samolibého krasavce nebo mlčenlivého bijce. V základu sice pracuje s klidem a vyrovnaností, na což je specialista, ale není modelován jenom jako idol. Zápasí s traumaty, pochybnostmi a frustracemi.

První člověk
Zdroj: CinemArt

Také netráví všechen čas jenom ve skafandru, struktura vyprávění ho vyhání k rodině, k momentům, kdy se z odvážného astronauta stává nejistý muž jako každý jiný. Skvělou protihráčkou je Goslingovi Claire Foyová v roli jeho manželky, jež přináší důležitý civilní rozměr kosmické tematice.

Smrt čeká všude

Vyprávění pak rámuje vztah Armstronga s jeho několikaletou dcerkou, která umřela na nádor v mozku. Bez sladkobolnosti film staví tuto ztrátu jako hnací sílu, jež Armstronga nutí do práce a nutí vzhlížet k Měsíci. Je to také jeden z prvních momentů, kdy o sobě dává vědět smrt, a vzhledem k tomu, že astronaut patří mezi povolání rizikovější než jiná, jsou kondolence velice časté.

První člověk
Zdroj: CinemArt

Film těmto momentům dává přednost před prostými technickými pokroky při plánování letu na Měsíc, protože jsou dokladem existenciální tísně, které člověk odhodlaný letět do vesmíru musí čelit. A Armstronga stíhá jedna taková rána za druhou. Film říká, že nebyl žádným nadčlověkem, ne proto, že by tvůrci chtěli jeho zásluhy umenšovat, ale protože mu dopřávají lidský rozměr, který si zaslouží. 

Vesmírná odysea

O to působivější jsou pak scény, při kterých se v atmosféře nebo na oběžné dráze testují různé moduly, které mají řešit průnik lidstva do vesmíru. Způsob, jakým je Chazelle pojímá, je neskutečně intenzivní a vyvolává úzkostné pocity. Diváka totiž uzavírá do kokpitu s tím, kdo řídí.

Žádné krásné záběry z dálky na letící raketu za doprovodu epické hudby. Místo toho nastupuje klaustrofobní stísnění, rozklepaná kamera, která simuluje třes křehkého stroje, jemuž piloti svěřují svůj život, a velké detaily tváře, v níž se zračí stres. Je to bezprostřední, nekompromisní a bez příkras.

Pobyt na Měsíci se pak zdá jako odměna, jako zážitek z jiného světa. Dojem tvůrci posilují i využitím jiné kamerové techniky. Zatímco většina filmu je točena na 16mm nebo 35mm film, což zaručuje starobylou patinu a snáze nás přenáší do šedesátých let, na měsíční scény byly využity IMAX kamery, které naopak zajišťují velkolepý vzhled.

Chazellovi je sice pouhých 33 let, ale definitivně prokázal, že je tvůrcem s ambicemi a vizí a který se nespokojí s jednoduchým řešením. První muž je promyšlený a ohromující kus, který Chazella i diváky může vynést do nebes.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
před 21 hhodinami

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
před 23 hhodinami

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
včera v 10:10

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025
Načítání...