Mise Apolla 11, při níž lidská noha poprvé vstoupila na Měsíc, je jedním z největších úspěchů lidstva. Je neuvěřitelné, že o této výpravě dosud nevznikl pořádný film. Snímkem První člověk nyní chybu napravuje oscarový režisér Damien Chazelle, který se tak poprvé výrazně odklání od filmů postavených na hudbě, jako byl La La Land. Dobytí Měsíce pojal jako lidský příběh Neila Armstronga. Film tak není jen ódou na NASA, ale vypovídá o křehkosti člověka, který nebyl stvořen pro vesmír.
Recenze: Astronaut je také jenom člověk. Příběh o cestě na Měsíc je ale božský
Zatímco mise Apollo 13, která se na povrch Měsíce ani nedostala, se dočkala zfilmování už před dvaceti lety, nejslavnější a nejdůležitější let Apolla 11 se dočkal maximálně nějakých televizních rekonstrukcí. Důvodem, proč se filmaři do adaptace událostí roku 1969 úplně nehrnou, může být i skutečnost, že i když je první přistání na Měsíci velkou událostí, chybí jí drama, skoro by se chtělo říct, že když smázneme její historický význam, byla to docela nuda. Mise se totiž odehrála bez komplikací.
Cesta na Měsíc se tak stává i okrajovou, byť stále atraktivní a vrcholnou pasáží Prvního člověka. Scénář založený na stejnojmenné knize Jamese R. Hansena se ohlíží dál do minulosti na události, které výpravě předcházely a které už tak jednoduché nebyly. Zároveň je nutné říct, že i když se film snaží věrně přiblížit styčné body, které vedly k přistání na Měsíci, vůbec nechce být učebnicí dějepisu nebo životopisem Neila Armstronga.
V krizi přijde vhod klid
Damien Chazelle totiž nehromadí fakta, nýbrž obnažuje podstatu astronautského života na Armstrongově příkladu a napravuje křivdy způsobené mnoha sci-fi filmy, které létání vesmírem berou jako samozřejmost srovnatelnou s jízdou v autě. V technologickém pokroku hledá První člověk primárně lidskou bytost.
Režisér toho jednak dosahuje vedením herců a důrazem na vztahy. Armstronga ztvárnil Ryan Gosling, s nímž Chazelle pracoval i na La La Landu. Gosling se plně chopil příležitosti zahrát něco jiného než jen samolibého krasavce nebo mlčenlivého bijce. V základu sice pracuje s klidem a vyrovnaností, na což je specialista, ale není modelován jenom jako idol. Zápasí s traumaty, pochybnostmi a frustracemi.
Také netráví všechen čas jenom ve skafandru, struktura vyprávění ho vyhání k rodině, k momentům, kdy se z odvážného astronauta stává nejistý muž jako každý jiný. Skvělou protihráčkou je Goslingovi Claire Foyová v roli jeho manželky, jež přináší důležitý civilní rozměr kosmické tematice.
Smrt čeká všude
Vyprávění pak rámuje vztah Armstronga s jeho několikaletou dcerkou, která umřela na nádor v mozku. Bez sladkobolnosti film staví tuto ztrátu jako hnací sílu, jež Armstronga nutí do práce a nutí vzhlížet k Měsíci. Je to také jeden z prvních momentů, kdy o sobě dává vědět smrt, a vzhledem k tomu, že astronaut patří mezi povolání rizikovější než jiná, jsou kondolence velice časté.
Film těmto momentům dává přednost před prostými technickými pokroky při plánování letu na Měsíc, protože jsou dokladem existenciální tísně, které člověk odhodlaný letět do vesmíru musí čelit. A Armstronga stíhá jedna taková rána za druhou. Film říká, že nebyl žádným nadčlověkem, ne proto, že by tvůrci chtěli jeho zásluhy umenšovat, ale protože mu dopřávají lidský rozměr, který si zaslouží.
Vesmírná odysea
O to působivější jsou pak scény, při kterých se v atmosféře nebo na oběžné dráze testují různé moduly, které mají řešit průnik lidstva do vesmíru. Způsob, jakým je Chazelle pojímá, je neskutečně intenzivní a vyvolává úzkostné pocity. Diváka totiž uzavírá do kokpitu s tím, kdo řídí.
Žádné krásné záběry z dálky na letící raketu za doprovodu epické hudby. Místo toho nastupuje klaustrofobní stísnění, rozklepaná kamera, která simuluje třes křehkého stroje, jemuž piloti svěřují svůj život, a velké detaily tváře, v níž se zračí stres. Je to bezprostřední, nekompromisní a bez příkras.
Pobyt na Měsíci se pak zdá jako odměna, jako zážitek z jiného světa. Dojem tvůrci posilují i využitím jiné kamerové techniky. Zatímco většina filmu je točena na 16mm nebo 35mm film, což zaručuje starobylou patinu a snáze nás přenáší do šedesátých let, na měsíční scény byly využity IMAX kamery, které naopak zajišťují velkolepý vzhled.
Chazellovi je sice pouhých 33 let, ale definitivně prokázal, že je tvůrcem s ambicemi a vizí a který se nespokojí s jednoduchým řešením. První muž je promyšlený a ohromující kus, který Chazella i diváky může vynést do nebes.