Zemřel režisér Ladislav Helge. Proslavily jej filmy Stud či Škola otců

V 88 letech po dlouhé nemoci zemřel režisér a scenárista Ladislav Helge. V šedesátých letech výrazně přispěl k uvolnění tuzemského filmu. Natočil sedm společensko-kritických snímků, které po okupaci skončily v trezoru. Byl držitelem prestižní Ceny Vladislava Vančury za celoživotní tvůrčí a mravní přínos české kinematografii.

Na zesnulého Ladislava Helgeho jeho kolegové vzpomínají jako na stálici, podle níž si člověk mohl řídit etický kompas. Pražský rodák nejprve deset let asistoval Jiřímu Krejčíkovi, než sám režisérsky debutoval na svou dobu novátorským filmem Škola otců v roce 1957.  

„Tematicky to byla bomba. Původně to mělo happyend, samozřejmě. Během realizace jsme ale s autorem přišli na to, že to je nesmysl a že ten film musí mít úplně jiné vyústění,“ vzpomínal Helge na průkopnický snímek.

Silné dobové kritiky se držel i v dalších šesti filmech. Nejvýraznějším z nich je snímek Stud, který vyzdvihl politickou atmosféru pražského jara. „Mám k němu velice vřelý vztah už proto, že to byl můj film poslední, potom spadla klec a já už nesměl,“ hodnotil Helge slavné psychologické drama.

Události v kultuře: Zemřel Ladislav Helge (zdroj: ČT24)

Do roku 1972 mohl ještě pracovat jako dabingový režisér. Pak musel odejít a pracoval na poště. Po pěti letech se stal scenáristou a režisérem Laterny magiky. Toužil natočit svůj vysněný snímek Horečka o komunistických lágrech. „Shodou okolostí jsem se v devadesátém roce setkal se stejným neporozuměním, s jakým se setkávaly scénáře v průběhu padesátých let.“

Po revoluci tak Helge vedl svaz filmařů a katedru režie FAMU. K vlastní filmové tvorbě se už nikdy nevrátil.

  • Studoval obchodní školu. 
  • Za 2. světové války byl totálně nasazen jako soustružník v Nové Pace. 
  • Od roku 1945 spolupracoval se zakladatelem Československého filmového archivu Jindřichem Brichtou.
  • Po válce začínal jako asistent režie u Jiřího Krejčíka.
  • Natočil filmy: Škola otců (1957), Velká samota (1959), Jarní povětří (1961), Bílá oblaka (1962), Bez svatozáře (1963),  První den mého syna (1964), Stud (1967).
  • Se začátkem normalizace byl zařazen mezi nežádoucí tvůrce. V letech 1972 – 1977 pracoval jako zaměstnanec Československé pošty.
Vydáno pod