Pavel Opočenský vykřesává z kamene křehkost

Sochař Pavel Opočenský ve svém značně kontroverzním a rozháraném způsobu života má jednu konstantní jistotu - svoji tvorbu. Životní situace ho mohou zaskočit, vykolejit, avšak svým uměním každému pochybnému kroku dokáže dodat věrohodnou protiváhu. To dokládá i poslední výstava, která v prostorách předbojského Yard Resortu poblíž Prahy potrvá až do jara příštího roku.

Opočenského kameny roztroušené po vnějším areálu Resortu dokáží přitáhnout pozornost diváka a dají velkoryse zapomenout na kontroverzní činy autora, se kterými si poněkud nevíme rady, neboť ač nikdy nikdo nepřikázal a vlastně ani historie neprokázala, že by umělec měl být vždy morálně čistá osoba, přesto se nám ti bez prohřešků hodnotí lépe.

Z části opracované, různě proděravělé, obráceným reliéfem poznamenané balvany zachovávají v sobě sílu přírody, kterou umělec někdy umocní, jindy naruší svými zásahy. Vytváří tím působivé objekty, které promlouvají jakousi křehkostí, neboť hlavní slovo má vždy kámen sám, zároveň k nám doléhá i robustní hlas umělce, který objekt trochu znásilňuje a ještě více láskyplně objímá.

„Teď dělám hlavně velké věci. Nejdřív si vypracuju malý koncept a ten pak zvětším. Místo ruční pilky potom prostě pracuju s lanovou pilou. Zajímá mě, jak různé kultury zpracovávaly kámen. Jak to dělali lidé v prehistorii a vůbec kultury sžité s přírodou. Na kameni mě zajímá jeho křehkost, která se dá různými postupy z kamene 'vykřesat',“ prozrazuje svůj přístup k tvorbě s kamenem sochař.

Křehkou hranici při zpracovávání kamenů si Opočenský skvěle osvojil a ukázněně hlídá. Před zraky návštěvníků se tak najednou objeví balvan nesoucí obtisk lidského těla, které zde možná odpočívalo či upadlo v posledním záchvěvu života. Nebo skoro až jemný zásah vytvoří z balvanu křehkou puklinu evokující květ či dívčí klín? Opočenský své vize nevnucuje, nechává hodně prostoru pro fantazii každého jednotlivce, s kameny vede dialog, jehož podstatu zná jen on sám.

Pavel Opočenský se narodil 1954 v Karlových Varech, jeho otcem byl známý herec Gustav Opočenský. Pavel se vyučil ve šperkařství, později zpracovávání kamene. Je signatářem Charty 77. V roce 1979 emigroval do Německa, o dva roky později do USA. Z emigrace se vrátil v devadesátých letech. Jen pár dnů po svém návratu z emigrace se dostal na ulici do konfliktu s neonacistou, kterého zranil tak, že mladík poranění podlehl. Soud tehdy Opočenského nepotrestal vzhledem k tomu, že šlo o nutnou sebeobranu. O několik let později byl ale odsouzen za ohrožování mravní výchovy mládeže. Pavel Opočenský tento trest přijal, ve vězení se vyučil zámečníkem a vytvořil pozoruhodné šperky.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
včeraAktualizovánopřed 9 hhodinami

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
včeraAktualizovánopřed 13 hhodinami

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025

Chrám Hagia Sofia čeká velká rekonstrukce, má odolat i zemětřesení

Jedna z nejznámějších sakrálních staveb světa, istanbulská Hagia Sofia, má před sebou jednu z nejrozsáhlejších renovací ve své dlouhé historii. Turečtí experti chtějí opravit a zpevnit její kupole tak, aby lépe odolaly případnému zemětřesení. Patnáct set let starý kostel přeměněný na mešitu patří k nejnavštěvovanějším památkám. Otevřená veřejnosti má zůstat i během stavebních prací.
16. 4. 2025
Načítání...