Česko pošle v příštím roce přes miliardu korun na pomoc rozvojovým zemím. Vláda schválila návrh navýšení rozpočtu o dalších sto milionů korun ve středu. Letošní rok jde na pomoc 954 milionů korun. Více než polovina peněz připadne České rozvojové agentuře, která připravuje dvoustranné rozvojové projekty v zahraničí. Jak uvedl v pořadu Devadesátka na ČT24 její ředitel Michal Kaplan, je nyní žádoucí na ni nahlížet spíše jako na formou dvoustranné spolupráce či investice.
Rozvojová pomoc jako investice, nový cíl Česka
92 minut
Rozvojová pomoc jako investice, to je nový cíl Česka
Projekt na sanaci ekologických škod a úložiště odpadu v Mongolsku, bioplynové stanice v Kambodži, solární elektrárny v Palestině. To je jen zlomek příkladů, jak české podniky pomáhají v zahraničí. Mezi nimi i firma Geotest, která dělala průzkum pitné vody v Etiopii. Teď už finišuje další zakázku, v Gruzii.
„Děláme projekty v Etiopii, kde jsme dokončili někdy loni projekt na geofyzikální průzkum pro zajištění pitné vody. A v současné době děláme projekty dodávky hydrogeologických map pro celou Etiopii nebo dokončujeme projekt v Gruzii, který se týká dodávky třech silničních meteorologických stanic. A ten projekt bude příští týden předán příjemci,“ konstatuje vedoucí oddělení zahraničních projektů Geotest Jaromír Novák.
Podobné projekty mohou být pro řadu českých společností odrazovým můstkem, jak se dostat na nové zahraniční trhy a navázat užší spolupráci s lokálními firmami. „Rozvojové investice jsou určitým úvodem a způsobem, jak se seznámit s prostředím, kde se zjistí, že je tam možné například investovat, podnikat v oblasti obnovitelných energií, infrastruktury a podobně,“ vysvětluje nový pohled na věc ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD).
„Je to hodně výhodné, že máme zkušenost a je to dobré v tom, že vlastně získáváme jakési know-how pro ty země. Víme, jak tam funguje legislativa, jakým způsobem tam můžeme dovážet a vyvážet,“ říká Novák.
České peníze a know-how míří i na podporu zelené ekonomiky, zdravotnictví nebo vzdělávání do celkem 12 zemí. I tak ale Česko dává na rozvojovou pomoc pouze 11 desetin procenta výkonu ekonomiky. Vyspělé země jako Norsko nebo Švédsko přispívají téměř sedmkrát tolik.
obrázek
Rozvojová pomoc není jen charita
V současném chápání Česko, podle ředitele České rozvojové agentury Michala Kaplana, realizuje spíše rozvojovou spolupráci než rozvojovou pomoc, což je nový prvek. „Rozvojová pomoc je, že někdo někomu něco dává a někdo něco přijímá. Zatímco my jsme při spolupráci s partnery na stejné lodi. Jde o to, že když děláme v rozvojových zemích projekty, tak oni již nečekají s nataženýma rukama, ale sami vědí, co potřebují. Ale někdy jim k tomu chybí nějaké to know-how, technologie. A my ve spolupráci s nimi vymýšlíme projekt tak, aby jim pomohl,“ vysvětluje Kaplan.
Správná rozvojová spolupráce je taková, která v partnerech nevytváří závislost.
Je to podle Kaplana tedy pomoc, která změní chování lidí v místě a která má trvalé dopady na jejich život. „Chceme vždy kombinovat tvrdou pomoc, což představuje to, že někde vybudujeme třeba studnu vody nebo vybavíme školu či nemocnici nějakým materiálem, s tou měkkou pomocí. A ta znamená, že vlastně musíme naučit místní lidi s tím školním materiálem, vrtem vody nebo nemocničním zařízením dobře pracovat,“ dodává.
Jak tedy vypadá typický model rozvojové spolupráce? Je to celý projektový cyklus, kdy politické zadání dá vláda, respektive ministerstvo zahraničí. Tedy výběr země a sektoru, například Zambie, sektor zdravotnictví. Agentura pak jede přímo na místo, v tomto případě do Zambie a s ministerstvem zdravotnictví země se jich pracovníci agentury ptají, co je jejich největší problém. Zda je to napříkad hodně HIV nakažených lidí.
Druhá strana uvede jako problém to, že hodně matek a dětí umírá při porodech. Agentura souhlasí, že bude pomáhat úmrtnost snížit. „Pak musíme jet do nemocnice a hledat, proč se to děje. Zda tam třeba chybí ultrazvuk nebo že tam mají málo vyškolených porodních zdravotníků nebo mají matky předsudky a rodí raději doma tradičním způsobem,“ vysvětluje Kaplan.
Jakmile mají informace k dispozici, designuje agentura projekt. „Ten pak realizujeme tím, že když je v tom měkká komponenta, dáme dotaci nevládní organizaci, která to umí. A když je tam tvrdá komponenta, která chybí, tedy dodávka zboží či služeb, tak organizujeme veřejné zakázky pro české firmy,“ upřesňuje Kaplan.
Rozdíl mezi humanitární pomocí, která zachraňuje životy a kde slovo byznys působní nepatřičně, je ten, že rozvojová spolupráce dává životům i hlubší smysl a je dlouhodobá. „Když to vysvětluji českým firmám, jedno pojetí je, že česká firma vydělá nějaký zisk a pak ten zisk pošle na dobročinné účely, to je charita ve svém starém pojetí. Nové pojetí je, pojďme na té spolupráci vydělat, pojďme zisk pro firmu udělat tím, že pomůžeme zlepšit život lidí v zemích,“ říká.
„My to chápeme jako investici, je daleko výhodnější snažit se pomoci stabilizovat některé země, jako například země Afriky, Bosnu a Hercegovinu, Zambii, než pak řešit otázky jejich nuceného vysídlení či migrace,“ dodává Kaplan.
Děti afrických migrantů
„Účel rozvojové pomoci je snižovat migrační tlak na Evropu. A také proč říkám, že to je investice, tak častěji se nám daří, že na tu rozvojovou pomoc navrhujeme normální byznys projekty, takže to je strategická věc i z hlediska rozvoje i možností českých firem. Není to jen charita, ale pojímáme ji jako investici spojenou s byznys projekty, které pak následují,“ říká.
Není to však podle něho o tom, že se něco dá zdarma, a tak docílíme, že místní budou potřebovat a kupovat totéž i dále. „Rozvojová spolupráce není nástroj proexportní politiky, může mít sekundární pozitivní efekty, že třeba firma demonstruje svou technologii, například jako jedna česká na Balkáně ukázala kořenové čističky odpadních vod, tamním starostům se to líbí a sami si nyní můžou nakupovat komerčně,“ říká Kaplan.
A dodává, že představa je taková, že chceme, aby firmy investovaly v těch zemích. Jako třeba firma Mamma coffee, která v Etiopii, Nikaragui a dalších rozvojových zemích investuje do zpracování kávy, protože spousta těch zemí má nerostné i zemědělské suroviny, ale neumí je zpracovat. „Takže firma se toho chopí tak, že to pomůže zpracovat do sofistikovanějšího produktu. Tak vytvoří i pracovní místa v té zemi a tím pádem, pomůže jim, ale i sobě, když pak dováží biokávu do Čech či do EU a má z toho zisk.“
