Karlovarská sklárna Moser slaví v letošním roce 160 let své existence. Její výrobky v minulosti směřovaly například do Vatikánu nebo na anglický královský dvůr. Tradice českého křišťálu pak sahá až do 17. století. Jeho zdokonalením si tuzemští skláři zajistili významné postavení na světovém trhu a po staletí neměli konkurenci. V posledních desetiletích, od 90. let, však sklářství v Česku zažívalo úpadek. Nyní se situace znovu začíná zlepšovat.
Od roku 1857, kdy Ludvík Moser ve Dvorech u Karlových Varů založil sklárnu, se technologie výroby prakticky nezměnila. Základem jsou tři velké plynové pece. Ročně největší česká sklárna vyprodukuje na 700 tun křišťálu.
Nejzajímavější výrobky z celé historie Moseru připomíná výstava Příběh křišťálu, která je až do 22. března k vidění v pražském Obecním domě.
Barevnost a geometrické tvary – tak vypadá současný design, který tvoří velkou část výstavy. Sklárna na něm spolupracuje se zhruba 60 umělci a designéry. Představují se ale také historické kousky, jako je třeba váza z roku 1885. Celkem výstava nabízí na 250 exponátů.
Umělecký ředitel sklárny Moser Lukáš Jabůrek říká, že výstavou chtěli vzdát hold Ludvíku Moserovi a jeho synovi Leo Moserovi. Ti jsou zároveň autory nejúspěšnějšího nápojového dekorativního souboru Splendid.
Stejný servis poslal v roce 1947 prezident Edvard Beneš jako svatební dar pro princeznu Alžbětu. Každý ze 178 kusů nesl její iniciály. Osobně ho tehdy zkontrolovala i první dáma, Hana Benešová.
Dobrou českou práci ostatně oceňoval i pradědeček tehdejší princezny Edward VII., kterému firma sklo dodávala. Stejně jako například císaři Františku Josefu I. nebo perskému šáhovi.
Patina řemesla
Jaroslav Mádle, který pracuje pro jinou firmu – Rückl Crystal – brousí sklo už 37 let. Dnes pracuje s diamantovými kotouči. Riziko pořezání je tak menší oproti klasickým, které praskaly nebo se štípaly.
Pravý český křišťál se podle něj pozná nejen podle toho, že je těžký – nejdůležitější roli hraje světlo.
„Když do broušeného tvaru zasvítí, láme světlo v duhu. Ruční výroba vám neudělá na setinu milimetru stejné řezy, takže vlastně ta patina řemesla, lidské ruky tam je vidět,“ řekl Mádle.
Tolik jako třeba v 70. letech minulého století se už skla v Česku asi nikdy nevyrobí. Tehdy vznikaly továrny třeba v Novém Boru, ve Světlé nad Sázavou a v dalších městech. Počet zaměstnanců stoupl z deseti na dvacet tisíc. Útlum pak přišel v 90. letech, krize v roce 2008. Počet zaměstnanců v oboru klesl pod 5,5 tisíce.
To, že nyní je sklářství na vzestupu, dokazuje i obnova některých starých hutí. Například v druhé nejstarší fungující sklárně v Anníně v Kašperských Horách se po 70 letech rozhořela nová pec. Sklárnu založil v roce 1796 Augustin Müller a v dobách největší slávy v ní pracovaly desítky lidí.
Zvenku stále vypadá trochu opuštěně. A podobné to bylo i uvnitř, když Petr Švrčula areál sklárny před čtyřmi lety kupoval. Teď už to tam ale vypadá úplně jinak. I když 60 brusičů, jako tam působilo před padesáti lety, ve sklárně už asi nikdy pracovat nebude.
Odpovědnost navázat na tradiči převzal hutní mistr Jiří Kozel. Stejně jako většina českých sklářů, fouká sodno-draselné sklo. Původní Müllerovo křídové už nové metody překonaly. V nové sklářské peci tvoří křehká umělecká díla nebo jen skleničky pro turisty.
Část výrobků vystavuje i místní muzeum. Stejně jako dobové fotografie sklárny z dob jejího vzniku a největšího rozmachu.
