Ve tři hodiny odpoledne vládne ve starověké Olympii božský klid. Ne však z úcty ke svatyni, která dala světu olympijské hry, ale proto, že tamní muzeum právě zavřelo - k překvapení mnohých návštěvníků. „Lidi přijedou z celého světa a jen se diví. Bylo by lépe, kdyby bylo otevřeno déle. Snad se to zlepší v sezoně,“ zoufá průvodkyně Maria Lukariduová.
Úspory na památky doléhají velmi bolestně. Ministerstvo kultury přišlo o čtvrtinu rozpočtu a od vypuknutí krize v roce 2009 už muselo propustit na 2 tisíce lidí. Muzea přišla o polovinu kustodů a hlídačů. Archeologické muzeum v Aténách nebo muzeum byzantského umění v Soluni pravidelně zavírají část sálů kvůli nedostatku hlídačů. A ještě horší je to, že špatně hlídaná muzea místo běžných hostů lákají ty nezvané. Muzeum Olympie v únoru přepadli ozbrojení lupiči. Ukradli na 70 exponátů nevyčíslitelné ceny. Čelila jim jediná pracovnice. Reakcí na incident byla rezignace ministra kultury, účinky dalších opatření proti zlodějům ale pokulhávají.
Georgia Chadziová, ředitelka Muzeí antické Olympie
„Policie po předmětech stále pátrá. Úřady po incidentu zvýšily ostrahu ve všech muzeích.“
Podle archeologů jsou ale opatření organizovaným gangům leda pro smích. Památky kradou na zakázku. A přibývá i ilegálních vykopávek. Nehlídaná naleziště jsou eldorádem profesionálů i amatérských lovců pokladů. „Tento organizovaný zločin se rozmáhá. Máme i nový trend - také chudí amatéři zkoušejí kopat, kde se dá, a doufají, že něco najdou,“ uvedla ředitelka Asociace řeckých archeologů Despina Kutsumbaová.
Cenné kulturní dědictví kvůli nenechavcům nenávratně mizí na černém trhu nebo se tu a tam vyskytne v katalozích aukčních síní. I když se časem některé artefakty objeví, archeologové nenávratně přicházejí o možnost zařadit je do souvislostí a kontextu naleziště.
Archeologové teď proto sázejí na novou kampaň. Ta má vytvořit mezinárodní tlak na domácí úřady, aby se o památky lépe staraly. Jenže zatím domácí úřady ztrpčují život i zahraničním expertům, kteří o řecké památky pečují. Jedním z nich je i berlínský restaurátor Frank Beuthan. „Situace se hodně zhoršila. Nemáme jak získat naše povolení, úředníci se mění, není se na koho obrátit,“ tvrdí Beuthan.
Nejvíc trpí menší archeologická naleziště. Řecko jich má desetitisíce a díry v rozpočtech, zákonech i plotech hrozí proměnit úsilí o jejich záchranu v předem prohranou bitvu. Rozpačité pocity místo národní hrdosti na kulturní dědictví tak nakonec začínají přicházet na mysl i těm, kteří historií žijí. „Všechny ty historické památky v Řecku, to je naše prokletí,“ postěžovala si agentuře AFP archeoložka, která si nepřála být jmenována. Problémy s péčí o památky přitom nejsou jen doménou Řecka, podobné zprávy přicházejí i z další silně zadlužené země eurozóny – Itálie.