Odcházející pražský arcibiskup Dominik Duka prožil během kněžského života mnohé – odnětí státního souhlasu, působení v ilegalitě i věznění. Až po listopadu 1989 mohl začít stoupat v církevní hierarchii. Úřadu arcibiskupa se oficiálně ujal 10. dubna 2010 a o dva roky později jej tehdejší papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem. V roce 2018 Duka, když dosáhl 75 let, v souladu s církevními předpisy nabídl svou rezignaci, papež František jej ale ponechal ve funkci ještě čtyři další roky.
Před jmenováním arcibiskupem působil rodák z Hradce Králové v čele královéhradecké diecéze a během 12 let na východě Čech získal pověst nejlepšího diplomata mezi českými biskupy. Za jeho úřadování v Arcibiskupském paláci se pak například podařilo dovést do konce dlouholetá jednání o majetkovém vyrovnání státu s církvemi.
Na druhou stranu jako nejvyšší představitel české římskokatolické církve občas čelil kritice, že se snaží až příliš vycházet vstříc představitelům světské moci. Na podzim 2017 vzbudila pozornost Dukova slova o potřebě demokracie bez přívlastků. „Naději vidím v tom, že nám volby pomohou prosadit umlčovanou většinu“, řekl v září na svatováclavské pouti. Po volbách konstatoval, že vyhrály strany a hnutí, které v posledních 25 letech nevytvářely svobodu této země.
Diskuse vyvolala žaloba, kterou Duka podal kvůli uvedení kontroverzních her režiséra Olivera Frljiče na přehlídce Divadelní svět v Brně v květnu 2018. Duka požadoval omluvu za zásah do osobnostních práv, soudy ale jeho žalobu odmítly. Nakonec jeho dovolání zamítl i Nejvyšší soud.
Kritici také Dukovi vyčítali laxní přístup k problému sexuálního zneužívání v katolické církvi. Zastal se také emeritního papeže Benedikta XVI. v případu jeho obvinění z krytí sexuálního obtěžování, o jeho obviněních psal jako o „mnichovské zradě podruhé“.
Komentoval politické a společenské dění
Loni v dubnu Duka v souvislosti se zprávou o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu muničních skladů ve Vrběticích napsal prezidentu Zemanovi, že pokud chce být Česká republika svobodným a suverénním státem, musí být hrdá, aby dokázala chránit svou integritu a suverenitu.
V souvislosti s pandemií pak Duka loni označil koronavirus za čínskou biologickou zbraň. „Teď, v této situaci, je nejhorší čínský virus, únik biologické zbraně. O tom jsou přesvědčeni všichni vojenští specialisté po celém světě, kteří se to buď bojí říci, nebo to nesmí říci. Pro křesťany je to ale stejná situace jako předtím. Musíme překročit hranici smrti. Stejně jako po narození, kdy jsme skončili v náruči matky, tak skončíme v náruči Boží,“ prohlásil Duka, aniž doložil zdroj svého tvrzení.
V roce 2020 Duka požehnal mariánský sloup, který se po 102 letech vrátil na Staroměstské náměstí v Praze. Duka zopakoval, že památník není výrazem zpupnosti katolické církve, ale výrazem vděčnosti za pomoc ve válkách.
Spory o restituce ho unavovaly
Část veřejnosti nepřijala dohodu o církevních restitucích a následný zákon, který platí od roku 2013. Podle normy církev získala nemovitosti a věci movité za několik desítek miliard. Za nevydaný majetek katolíkům připadne 47,2 miliardy korun, vyplácených po 30 let. Na oplátku stát přestává vyplácet církvím peníze na provoz. Sněmovna sice přes odpor Senátu přijala zdanění náhrad, což Duka ostře kritizoval, zákon pak nakonec v říjnu zrušil Ústavní soud.
Spory kolem vracení církevního majetku přitom Dominika Duku podle jeho tvrzení odváděly od jeho hlavního poslání, tedy péče o věřící. „Byl jsem často šťastnější, když jsem po propuštění z vězení na konci 80. let pracoval ve Škodě Plzeň jako rýsovač,“ postěžoval si už před lety český primas.
Spory o potratovou legislativu
Kontroverze vzbuzoval Duka také svou podporou zpřísnění potratové legislativy. Kardinál například v jednom textu označil interrupce za horší čin než teroristické útoky. V nedávné době vyvolal velkou kritiku svými komentáři k aktivitám antipotratového Hnutí pro život, jejichž akce dlouhodobě podporoval.
Hnutí pro život reagovalo počátkem dubna na snahy aktivistů, kteří zajišťovali znásilňovaným ženám na Ukrajině pilulky, jež lze užít několik hodin po pohlavním styku, a slouží tak jako nouzová antikoncepce. Hnutí doporučilo místo toho dopravit na Ukrajinu ženám houkadla a pepřové spreje, potrat po znásilnění odmítlo. Příspěvek po vlně kritiky smazalo.
Duka poté napsal, že znásilňování ve válce není okrajový jev, ale hluboké pošlapávání lidských práv a svobod s nedozírnými následky. Uvedl také, že za svou životní dráhu poznal řadu mužů a žen, kteří „vděčí“ za počátek svého života znásilnění.
Na svém blogu vojáky ale označil také za „oběti nejsilnějších emocí a vášní“. Odmítl v textu nabízení „potratových pilulek“ znásilněným ženám a jako řešení zmínil odložení dítěte vzešlého znásilněním do babyboxu. Ve svém kázání potom zmínil slovenskou mučednici Anku Kolesárovou, která se v roce 1944 nechala raději zastřelit, než znásilnit vojáky Rudé armády. „Nikomu neradím, aby se nechal zastřelit nebo oběsit,“ řekl k tomu Duka. Za největší barbarství označil násilí na nevinných, jako jsou právě nenarozené děti. To, že lidský život vzniká už při početí, podle něj nehlásá jen víra, ale potvrzuje i věda a medicína.
Od strojíren k ornátu
V pořadí 36. pražský arcibiskup se narodil 26. dubna 1943, pokřtěn byl jako Jaroslav. Jeho otec sloužil u protektorátního vládního vojska, později přeběhl v Itálii ke spojencům a konec války strávil v pozemních jednotkách Královského letectva (RAF), po únoru 1948 byl několik let vězněn. Po maturitě na gymnáziu pracoval ve strojírnách, kde se vyučil zámečníkem a teprve po dvouleté vojně ho v roce 1965 přijali na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.
Dominikem se Duka stal po vstupu mezi dominikány v roce 1968. Vysvěcen byl v červnu 1970, jako kněz mohl působit jen pět let, pak přišel o tehdy nezbytný státní souhlas a 15 let rýsoval ve Škodě Plzeň. I nadále se věnoval duchovní činnosti a v letech 1981 až 1982 byl kvůli tomu vězněn. Přesto zůstal činný v řádu, v roce 1986 stanul v jeho čele a ve funkci byl až do jmenování biskupem v Hradci Králové. V roce 2001 převzal tento milovník španělského jazyka a Latinské Ameriky medaili Za zásluhy.
