Půlroční podmínku dostal nepravomocně u soudu bývalý poslanec Miloslav Rozner (SPD) za své výroky o romském koncentračním táboře v Letech u Písku. Mimo jiné prohlásil, že byl „neexistující“. Podle soudkyně tak veřejně zpochybnil nacistickou genocidu. Roznerův advokát se proti verdiktu odvolal.
„Nejsem takový odborník na kulturu jako třeba pan exministr Herman, ale bezesporu bych nikdy nevyhodil z okna půl miliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku,“ řekl podle žalobce Rozner na sjezdu SPD koncem roku 2017. Kritizoval tehdy krok vlády, která schválila odkoupení vepřína postaveného na místě bývalého koncentračního tábora. Část politiků mimo jiné kritizovala cenu odkupu, stát za areál zaplatil 451 milionů korun.
Tím, že se vyjadřoval k činnosti vlády a nikoli k holocaustu, se Rozner také hájil. Soudu v pondělí řekl, že nepopírá ani nezlehčuje romský holocaust. „Nikdy jsem neučinil žádný výrok v úmyslu jej popírat nebo zlehčovat,“ dodal. V psaném vyjádření k obžalobě vysvětloval, že slovem „neexistující“ myslel, že tábor v době vyřčení výroku již neexistoval. Pojem „pseudokoncentrák“ vysvětloval tím, že ze znaleckého posudku Historického ústavu Akademie věd údajně vyrozuměl, že tábor v Letech nebyl koncentračním táborem.
S tím však neuspěl. Soudkyně Helena Strnadová míní, že kdyby opoziční politik chtěl jen kritizovat cenu odkupu vepřína, hovořil by o ní a nevyjadřoval se k samotnému táboru v Letech. „Mohl hovořit pouze o ceně, o ekonomických, suchých faktech,“ řekla. Připustila, že „neexistující“ mohlo znamenat, že tábor již neexistuje. Nicméně samotné slovo „pseudokoncentrák“ považuje za zpochybňující a hanlivé, bez ohledu na to, jak ho nacistický režim formálně nazýval. Obhajobu, která se opírala o to, že byl letský tábor oficiálně označen jinak než jako koncentrační, soud důrazně odmítl. „V duchu toho, co se tady obhajoba snaží předkládat soudu, že genocida byla prováděna jenom v koncentračních táborech, tak bychom zcela pominuli zemřelé při pochodech smrti, milion usmrcených v táboře Treblinka (…), či zemřelé v Terezíně, protože Terezín také nebyl koncentrační tábor, ale věznice pražského gestapa,“ dodala soudkyně s tím, že takovou obhajobu považuje za absurdní.
Podotkla, že nepochybuje, že Rozner povahu a historii tábora znal, připomněla, že se o něm v té době hodně mluvilo.
Soudkyně rovněž upozornila, že Rozner výrok pronesl v připraveném projevu na sjezdu SPD, nelze jej tedy považovat za „neuvážené plácnutí“. Situaci považuje za tím vážnější, že Rozner byl v té době ústavním činitelem a jako takový měl větší společenský a politický vliv.
Bývalý poslanec tedy podle soudkyně svým výrokem zpochybňoval nacistické genocidium, za to dostal půlroční podmínku, což navrhoval žalobce. Případ ale půjde dál k pražskému městskému soudu. Proti prvoinstančnímu rozsudku se odvolal Roznerův právní zástupce Pavel Martiník.
Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia se podle trestního zákoníku dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo zločiny proti lidskosti, válečné zločiny či zločiny proti míru.
Za druhé světové války byl takzvaný cikánský tábor otevřen v Letech u Písku a u obce Hodonín u Kunštátu na Moravě na místě původních kárných pracovních a později sběrných táborů. Na neomezenou dobu byly v těchto zařízeních vězněny i ženy, děti, staří a nemocní lidé. Tábory se staly přestupní stanicí protektorátních Romů do Osvětimi. Za dobu jeho existence, od srpna 1942 do srpna 1943, prošlo letským táborem zhruba třináct set lidí, přičemž 326 z nich tam zemřelo, uvádí web Muzea romské kultury.
