Zásadní je v době krize udržet zaměstnanost, tvrdí sociolog Daniel Prokop, který je členem Národní ekonomické rady vlády. Finanční nejistota snižuje důvěru v instituce demokratického státu a stres může vést například k domácímu násilí, upozorňuje. Varuje také před tím, aby vlnu společenské solidarity nevystřídal pocit ukřivdění a nevraživosti. „Sociální zabezpečení je potřeba pro všechny části společnosti,“ říká v Interview ČT24.
Podle Prokopa musí vládní opatření kvůli koronaviru řešit především zaměstnanost a cash flow firem, aby podniky nebyly tlačeny k propouštění svých pracovníků. Kabinet prý udělal dobře, když podpořil OSVČ, neměl by ale zapomenout na lidi pracující skrze dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce a také na matky samoživitelky.
Sociolog také upozorňuje, že opatření, která umožňují firmám odepisování ze zisků z minulých let, pomáhají velkým společnostem, ale nikoliv malým, které zisky mít nemusí. Prokop proto navrhuje rozšířit kurzarbeit například tak, aby se vztahoval na podniky, které si mohou dovolit zaměstnávat jen tři dny v týdnu. Stát by také měl odložit platby sociálních odvodů, míní člen poradního orgánu vlády.
Ohrožena je i střední třída
Nejvíce ohrožené krizí jsou pochopitelně chudší vrstvy. „Delší trvání krize a nárůst nezaměstnanosti může ohrozit i střední třídu,“ varuje. Kvituje proto kupříkladu opatření o exekucích.
Vláda může svými kroky předejít hluboké socioekonomické krizi, věří Prokop a konstatuje, že krizová období většinou zvyšují ekonomické nerovnosti ve společnosti. Odkazuje k hospodářské krizi z roku 2008: „Naše data ukazují, že propouštění a všechny ekonomické věci poškodily chudší část společnosti. To může zvýšit nerovnosti, snížit důvěru v politiku a demokracii v této části společnosti.“
Nepříznivá situace posléze vedla k růstu podpory populistických stran a hnutí, pokračuje Prokop. Tato uskupení dokázala podle něj využít nedůvěry v instituce mezi chudšími vrstvami, kterým tyto instituce v době krize nedokázaly pomoci. „Shluknou se za vlajkou a podpora lídrů hodně stoupá,“ popisuje.
Stres z ekonomické situace se může projevit domácím násilím
Krize se také projevuje nárůstem případů domácího násilí. To je podle Prokopa spojeno s ekonomickými problémy a stresem. Násilí přitom není problémem jen v nejohroženějších vrstvách, ale také mezi střední třídou, kde se může přenášet mezigeneračně – člověk, který domácí násilí zažil při dospívání, se k němu může uchýlit ve stresové situaci, konstatuje sociolog.
Volá tedy po posílení tísňových linek a pomoci podle něj může i vláda: „Pomoci lidem, kteří se propadají do chudoby, aby lidé nebyli pod tlakem, že mohou ztratit práci,“ nabádá Prokop. Podotýká, že český sociální systém pomáhá, až když se člověk do chudoby propadne. To by se mělo změnit a takové situci předcházet včasnější pomocí, apeluje.
Pandemie koronaviru obnažila některé společenské problémy, tvrdí dále sociolog. Patří mezi ně například obrovské zdanění práce, kvůli kterému si firmy nemohou dovolit v krizové situaci platit své zaměstnance ani dva měsíce.
Další problém Prokop vidí v organizaci vzdělávání. Upozorňuje, že chybí mezičlánek, který by pokyny ministerstva školství doručil školám a učitelům, v systému pro tuto situaci nejsou zavedeny příslušné mechanismy.
Právě skrze vzdělávání se přitom mohou nadále rozevírat ekonomické nůžky, varuje sociolog. Rodiče s nižším vzděláním totiž mají těžší situaci, když se snaží svým dětem pomáhat s úkoly. Velmi aktivní tudíž musí být učitelé, má jasno Prokop a volá také po slovním hodnocení místo známkování.
Zabezpečit potřebují všechny vrstvy
Za pozitivní považuje společenskou aktivitu, například šití roušek či další formy pomoci. Varuje ale, že v případě pokračování krize může nadšení vystřídat opačný efekt – jedinec může dostat pocit, že okolí mu nepomohlo tolik, jako pomohl on jemu, což vede k nevraživosti.
Prokop ale dodává, že obviňování zatím není v české společnosti častý jev. V tom se současná situace liší od uprchlické krize, kdy se lidé mezi sebou nedokázali racionálně bavit, srovnává. „Když se ve společnosti někomu připisuje vina, tak to naučí dehumanizovat, přijímat to jako normální. Začne se šířit vlna animozity a nesnášenlivosti,“ vysvětluje a dodává, že takový scénář stále hrozí i nyní, například pokud začne společnost hledat viníky, kteří mohou za šíření viru.
V krizi ale vidí také příležitost. „Možná by nás to mohlo posunout k budování společnosti, která je zajištěnější. Sociální zabezpečení je potřeba pro všechny části společnosti,“ věří Prokop.
