Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) po setkání V4 v Košicích zamíří do Ruska. Sejít se tam má se šéfy obou komor ruského parlamentu, kteří jsou kvůli anexi ukrajinského Krymu na sankčních seznamech Evropské unie i Spojených států. Vondráček ale o sporných tématech, jako jsou sankce, ruské angažmá na Ukrajině, v Sýrii a Libyi nebo otrava Sergeje Skripala, mluvit nechce. Řekl to v Událostech, komentářích.
Vy jste řekl, že jste s cestou do Ruska souhlasil po zralé úvaze. Dostal jste pozvání? Od koho přišlo?
Ano, pokud vím, oficiální pozvání přišlo, ale primárním impulsem je, že do Ruska se chystají dva sněmovní výbory – zdravotní a školský. Agenda je poměrně dobře připravená a ta témata jsou opravdu hájení českých zájmů v Rusku, dalo by se říct do jisté míry až apolitická, protože nemocný bývá někdy každý.
Týká se to jak našich turistů, tak i našich občanů, kteří pracují v Rusku, kdy zajištění péče má rezervy, je třeba procedury nějakým způsobem podpořit. Velice aktivní je v tom paní předsedkyně (zdravotního výboru Věra) Adámková (ANO), která má jediný cíl, aby se českým pacientům nebo občanům v nějaké situaci dostalo stejné péče jako například těm německým.
To znamená, že pokud jste řekl, že se zaměříte spíše na oblasti, v nichž je možné vést s Ruskem dialog, jsou to oblasti jako zdravotnictví a podobně?
Jede tam i školský výbor pod vedením pana Václava Klause mladšího.
To bude spočívat v čem?
Tam se podle mě budou věnovat vzájemnému uznávání vzdělávání a nějaké spolupráci na vědecké úrovni a spolupráci vysokých škol. To jsou skutečně témata – neříkám apolitická, jedou tam politici – ale témata, kde můžeme vést dialog. Protože aniž bychom slevili ze svých postojů vůči Rusku v jiných oblastech, tak jsem přesvědčený, že můžeme vést dialog a můžeme tam hájit české zájmy.
Řeknete slovo Krym, Ukrajina?
To jsou myslím otázky, kde jsou naše postoje jasné. Já považuju Česko za suverénní samostatný stát.
Řeknete je tam?
Otázka je, jestli budou vůbec zmíněny. Protože jednak my nepřekvapujeme své spojence, naše postoje jsou jasné, a ty postoje jsou jasné i ruskému protějšku. Tak já si nemyslím, že tyto otázky bychom tam řešili. Budeme hledat to, co nás spojuje, protože Rusko je země, která je například členem Rady bezpečnosti, Rusko je země, se kterou můžeme nalézt nějaké společné body, jako je například boj proti terorismu.
Vím, že nedávno se Rusko obrátilo na ministerstvo zahraničních věcí, že by mělo zájem o nějakou spolupráci, co se týče návratu uprchlíků do Sýrie. Migrace a uprchlíci hýbou i českou politikou a je v našem zájmu, můžeme-li nějak pomoci, aby se ti lidé mohli vrátit do svých domovů a pomohli při obnově Sýrie. Velice je tam ceněno, že jsme tam zachovali naše zastoupení a že česká stopa v Sýrii je poměrně silná.
Slovo sankce zazní z vašich úst?
Nemám ambici jakkoliv řešit sankce. I na schůzce nejvyšších představitelů České republiky jsme se na tom jednotně shodli, že v sankcích držíme náš postoj, pouze by bylo dobré diskutovat o jejich efektivnosti. Ale rozhodně není Česká republika tou zemí, která by iniciovala jejich zrušení nebo změnu. A já myslím, že když se tam dostaví český předseda v českém zájmu jako představitel samostatného státu, tak budou vzájemné pozice respektovány. Takže budeme hledat to, co nás spojuje.
To znamená aktuální problémy, které teď významným způsobem poznamenávají vzájemné vztahy západních zemí a Ruska – kauza Skripal, Sýrie, mluví se o ruském vojenském angažmá v Libyi – o tom se prostě bavit nebudete? To zmiňovat nebudete ani v úvodu s tím, že byste zopakoval třeba ta slova, která jste řekl tady?
Já se nebráním. Nebráním se té debatě.
Nebráníte, ale řeknete to?
Já to nebudu iniciovat, protože na této, řekněme, zdvořilostní úrovni máme problém, že naše vztahy ochladly poměrně výrazně.
Ale ochladly z nějakého důvodu.
Ano, samozřejmě.
A ty důvody stále trvají.
Ty nepominuly.
Ano, stále trvají.
Ty trvají, ale říkám, předmětem schůzky bylo spíš nalézt to, o čem můžeme vést dialog. A my musíme mít jasný postoj vůči našim spojencům a tam, kam patříme. Na tom se nemění nic. Ale myslím si, že i jako Česká republika máme své specifické zájmy a neměli bychom třeba nechat, ať za nás jednají představitelé Evropské unie. Měli bychom si řešit svoje české otázky a určitě tam prostor je.
A po zralé úvaze jsem se rozhodl doprovodit je jako předseda (sněmovny). Protože je takovým nepsaným zvykem, že když výbory cestují mimo Evropu nebo Evropskou unii, tak je doprovází někdo z vedení sněmovny. A já jsem se rozhodl, že než posílat nějakého místopředsedu, tak pojedu osobně. A já doufám, že tím podpořím i jednání těch výborů, že tam budeme bráni opravdu vážně.
Jak vás tak poslouchám, tak mám pocit, že jste si sedli s diplomaty a řekli jste: Chceme se začít bavit s Ruskem. A pak jste začali hledat témata, o čem byste se s Ruskem mohli bavit, aby nepadala ta slova a abyste se nedotkli věcí, které nás rozdělují. Vykládám to správně?
Tak my máme oblasti, kde máme mezi sebou jasno, a ty nezpochybňuje ani jedna strana. V době, kdy byl summit v Helsinkách, jsem byl v americkém Kongresu a setkal jsem se s kongresmany, jak z Republikánské, tak z Demokratické strany. Pro mě to bylo také inspirací, když jsme se potom bavili s obyčejnými Američany, kteří to brali jako pozitivní, že probíhá nějaký dialog, protože nikdo nechce eskalaci. Spíš bychom se měli snažit o to, abychom udržovali nějaký kontakt, ale stát si na svém.
Vy jste zmínil, že během summitu v Helsinkách jste byl ve Spojených státech. Já jsem byl v Helsinkách. Sledovali jsme to samé. A tak asi velmi dobře víte, že zároveň se výrazně diskutovalo o tom, co tam zaznělo. Nejenom o tom, že se Donald Trump potkal s Vladimirem Putinem, ale co oba dva řekli. Proto se znovu ptám, není dobré říci: ano, možná na některé věci nemáme stejné názory – tady řeknu Krym, Ukrajina, Sýrie – a pak se pojďme bavit o něčem dalším. Nebyl by toto postoj diplomacie, která má určité sebevědomí?
Takhle, jak jste tu větu řekl, myslím, že není problém ji použít.
A použijete ji?
V podstatě podobným způsobem jsem postupoval v Saúdské Arábii…
Ale vy jste říkal, že to neotevřete, že toto neřeknete na začátku. To je přece podstatné.
To nikdy nevíte. To nikdy nevíte, a uvidíme. Mám za sebou téměř rok ve sněmovně, mám nějakou svoji integritu, tak doufám…
Pane předsedo, neříkejte, že přijdete na jednání a řeknete: já nevím, s čím začnu jednání.
Ale já myslím, že vždycky, když jste na návštěvě, první promluví hostitel, pak se navážou nějaká témata. Já si myslím, že prostor je omezený. Já se těm tématům nebráním a myslím, že ani druhá strana. Tam máme jasno. Ale my bychom ten čas radši využili, že bychom se na něčem domluvili.
Budete se bavit taky o byznysu?
Není to vysloveně role předsedy Poslanecké sněmovny, nicméně Rusko je náš druhý největší…
V Saúdské Arábii jste to řešil, když jste to zmiňoval.
Ano, tam jsem byl s delegací podnikatelů, tam se to samo nabízelo. Ale samozřejmě i v Saúdské Arábii témata jako Palestina, Sýrie, Jemen padla na stůl. Zkrátka jedu tam po zralé úvaze a doufám, že zúročím své diplomatické zkušenosti, které jsem nabyl.
