Pracovní činnosti, které byly běžným předmětem ve školách až do začátku 90. let, by se mohly vrátit. Požadují to firmy, které dlouhodobě trápí nedostatek pracovních sil a nezájem o některé obory. Vláda znovuzavedení takzvaných dílen a pozemků připouští. Plán má ale řadu kritiků z řad politiků i odborníků na vzdělávání.
Povinné dílny ve školách jsou snem průmyslové lobby o levné pracovní síle, tvrdí kritici
90’ ČT24: Vrátí se do škol pozemky, dílny nebo branná výchova? (zdroj: ČT24)
„Domluvili jsme se na postupu na věcech, které je potřeba řešit legislativně. My samozřejmě potřebujeme, aby ve společnosti měla řemesla podstatně větší prestiž než předtím,“ řekl před týdnem premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) po jednání se zástupci Asociace malých a středních podniků.
Asociace upozorňuje na pokles zájmu hlavně o stavební a nábytkářské obory. „Je tam až 80procentní úbytek za posledních 12 let. Je třeba začít pracovat již od základních škol,“ prohlásil předseda představenstva asociace Karel Havlíček.
„Uvědomujeme si, že žijeme v 21. století, že budeme připravovat žáky pro průmysl 4.0, ICT a všechno ostatní. Na druhou stranu manuální zručnost také není úplně od věci, takže bych ji zcela nezatracoval. Ale budeme muset najít nějaký velmi rozumný kompromis,“ připouští Jiří Zajíček, předseda Unie školských asociací ČR – CZESHA a ředitel Masarykovy střední školy chemické.
Upozorňuje však, že zavést pracovní činnost mohou školy dobrovolně i dnes. „Ve vzdělávacích programech základních škol v bloku ‚Člověk a svět práce‘ už od roku 2004 ta možnost existuje. Základní školy mohou vyučovat ‚dílny‘, i když se to jmenuje jinak, ale tematicky to přesně zapadá, stejně tak pěstitelství a další,“ říká Zajíček.
Naopak spoluzakladatel American Academy Ondřej Kania je rozhodně proti povinnému zavedení pracovní výchovy. „Už několik let pozoruji, že průmyslová lobby prosazuje naprosto neuvěřitelné prvoplánové nesmysly do veřejné debaty a bohužel politici na to slyší,“ tvrdí.
„Naprosto rozumím, že průmyslová lobby by ráda, aby stát chrlil levnou pracovní sílu, kterou by oni poté mohli zaměstnávat. Obávám se však, že když plošně centrálně zavedeme nový předmět – který už v systému je přítomný a školy jej mohou využít – tak to k ničemu nepovede,“ dodává Kania.
Sám podporuje americko-kanadský systém, tedy všeobecné školy, které ale nabízejí širokou možnost volby předmětů. „Ve 14 nebo 15 letech se nemusíte – často po nátlaku od rodiny – rozhodnout, jestli budete kosmetička, automechanik, nebo jestli půjdete na gymnázium. Tam jdete na školu a můžete si předměty a svou profilaci na všeobecné škole vybrat,“ popisuje.
Podle Jiřího Zajíčka však mají specializované školy v Česku tradici, vzdělávání je kvalitní a není podle něj nutné systém měnit. Průmyslové podniky podle něj potřebují jak manuálně zručné absolventy středních škol, tak i vysoce kvalifikované pracovníky, a poptávku mají po obou skupinách.
Valachová: Dílny ani pozemky děti nespasí
Podle bývalé ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD) souvisí opakované snahy o návrat pracovních činností do škol s tradicí a pozitivním vnímáním řemesel v Česku. „Dílny ani pozemky naše děti nespasí, ani jim nezaručí úspěch,“ míní.
„Druhá věc je ale propojování teorie a praxe, to bychom měli podporovat na všech stupních vzdělávací soustavy, i u gymnázií,“ říká Valachová. Důvodem malé propojenosti škol a firem podle ní není liknavost státu nebo ministerstva školství, ale nečinnost zaměstnavatelů. Jednotlivé obory nemluví jedním hlasem a firmy se nechtějí na výchově nových pracovníků finančně podílet, dodává.
Člen sněmovního výboru pro vědu a vzdělání Martin Baxa (ODS) nad aktuálním plánem jen kroutí hlavou. „Zavedení povinných dílen a pěstitelských prací je opravdu slepou uličkou. Ve vzdělávání 21. století takový koncept nemá místo. Dnes ve školství je zapotřebí, aby studenti získali co nejvíce všeobecných kompetencí,“ uvádí.
„Slýchám od zaměstnavatelů, že jim chybějí různé odborné profese, ale druhým dechem také dodávají, že chtějí, aby tito studenti měli další kvalitní dovednosti – aby byli schopni pracovat v týmu, aby byli jazykově vybaveni. Proto myslím není budoucností úzké zaměření jednotlivých oborů, ale právě naopak co nejširší vzdělávání, které umožní studentům i v době průmyslu 4.0 získat uplatnění,“ domnívá se Baxa.
I on vidí za úvahami o povinných dílnách hlavně lobby průmyslníků. „Část lidí, kteří jsou sdruženi v odborných organizacích, je prostě přesvědčena, že budoucností ČR jsou montovny. A že tedy potřebují zaměstnance do montoven, které v ČR ve velké míře jsou. A nevidí do budoucnosti, že bude zapotřebí se soustředit na výrobu s vyšší přidanou hodnotou,“ podotýká Baxa.