Etická komise pro třetí odboj ocenila pět účastníků odboje nebo odporu proti komunistickému režimu. Za členství v odbojových skupinách nebo šíření protikomunistických informací dostali pamětní dekrety a odznaky. Jedním z oceněných byl téměř devadesátiletý Jan Havel, který čekal na uznání své protikomunistické činnosti od sametové revoluce.
Věznili ho nacisté i komunisté. Teď si oceněný odbojář přeje hlavně dožít v míru
Jan Havel v roce 1949 opakovaně překročil česko-německé hranice při plnění úkolů zpravodajského charakteru. Podařilo se mu založit zpravodajskou skupinu a obstarat větší množství kartografického materiálu někdejšího Československa. Při třetím přechodu byl ale zadržen.
Havel se dříve zapojil i do protinacistického odboje a jeho největším přáním je, aby dožil v míru. „Za Německa jsem byl zavřený. A potom přišel další režim, a zase jsem do toho vletěl. Takže už snad to dožiju, že to bude v míru, to bych si hodně přál. Protože žít v době nesvobody, to je hrozný,“ prohlásil muž, jemuž byl přiznán i status válečného veterána.
Své zážitky předával jako skautský vedoucí i mladším generacím. Na uznání své protikomunistické činnosti ale čekal od sametové revoluce. „Když bylo výročí sametu, tak jsem si podal žádost, prošetřovali to šest let,“ uvedl. „Dělal jsem to kvůli těm, kteří to nepřežili, já bych to sám nezahajoval,“ dodal.
Odznak, prokazující účast v protikomunistickém odboji
Odbojová skupina Praha-Žatec
Posmrtně se ocenění dočkal i kapitán Karel Šimek, který aktivně působil v protikomunistické odbojové skupině Praha-Žatec. Šimek měl zprostředkovávat kontakt na vojenskou posádku v Milovicích. Skupina plánovala vojenský protikomunistický převrat, získávala proto vhodné kontakty a napojovala se i na jiné odbojové či vojenské skupiny.
Do příprav puče, který měl vypuknout 8. března 1949 v Praze za účasti několika vojenských posádek i civilních odbojových skupin z Prahy a okolí, bylo podle Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) zapojeno přes tři sta osob. Převrat ale zastavilo masové zatýkání v režii Státní bezpečnosti a vojenského obranného zpravodajství.
Podle ÚSTRu dodnes není spolehlivě objasněno, zda se jednalo o autentický plánovaný převrat nebo o provokaci ze strany StB a 5. oddělení Hlavního štábu ministerstva národní obrany. Jisté ovšem je, že většina zapojených osob svou účast na přípravách zaplatila vysokými tresty odnětí svobody, pět z nich bylo dokonce popraveno.
Vladimír Stehlík získal ocenění za snahu o založení protikomunistické skupiny v roce 1954 nebo za poskytnutí bytu pro schůzku bývalých členů původní Československé strany socialistické v roce 1971.
Václava Brunu ocenila komise mimo jiné za soustavné šíření protikomunistických a demokratických názorů a informací, veřejnou kritiku komunistického režimu v letech 1975–1980 a za poskytnutí Prohlášení Charty 77 svým kolegům ze zaměstnání. Josef Stejskal byl oceněn za dlouhodobé protikomunistické postoje, pro které byl i vězněn.
Etická komise od roku 2012 přezkoumává případy lidí, jimž ministerstvo obrany odmítlo udělit postavení odbojáře proti komunismu. Z několika stovek žádostí dosud vyhověla 61.
Komise je složená z osmi osobností společenského a politického života. Mnozí se sami postavili proti komunistickému režimu. Členy jsou Ludmila Rakušanová, Miloš Rejchrt, Jan Sokol, Petr Pithart, Jiří Rajlich, Petr Blažek, Prokop Tomek a Jiří Kaucký.