Pro začátek jedna kvízová otázka: co je starší – přestupné roky v kalendáři, nebo Ježíš Kristus, od jehož narození se kalendář datuje? Pokud tipujete mesiáše, tipujete špatně. Přestupné roky totiž zavedl už Julius Caesar v roce 46 před naším letopočtem. Odtud také název Juliánský kalendář, který se používal po celá staletí. Jenže byl nepřesný: proto zavedl v 16. století papež Řehoř XIII. současná pravidla přestupných let, takzvaný Gregoriánský kalendář.
V průběhu staletí se oba kalendáře od sebe vzdalují: teď se liší už o 13 dnů. Proto se říjnová bolševická revoluce konala ve zbytku Evropy až v listopadu. A proto lidé v pravoslavných zemích slaví Vánoce i příchod nového roku podle našeho kalendáře až teď v lednu.
Jak ale tento rozdíl vznikl? Oba kalendáře jsou solární: jsou tedy odvozeny od pohybu Země kolem Slunce. Dnes už umíme celkem přesně změřit, že takzvaný tropický rok trvá zhruba 365,2422 dne. Takto přesně se ale dříve v kalendáři nepočítalo: proto by se s postupujícím časem začal celkem výrazně odchylovat od dění v přírodě a bylo nutné do něj vkládat přestupné roky, aby se rozdíl vyrovnával.
Přestupné roky zavedl v roce 46 před naším letopočtem zmiňovaný Julius Caesar: jeho Juliánský kalendář už měl měsíce stejně dlouhé, jako máme dnes, rok začínal 1. ledna a každý čtvrtý rok se do února vkládal jeden den navíc. Rok tedy trval 365,25 dne.
Jenže právě z důvodu této odchylky od tropického roku se i Juliánský kalendář začal po staletích rozcházet se střídáním ročních období. V 16. století už to bylo o deset dnů. Vadilo to třeba v případě nejvýznamnějšího křesťanského stávku Velikonoc, protože už neplatilo, že první úplněk po 21. březnu je prvním jarním úplňkem.
Proto v roce 1582 vyslyšel papež Řehoř XIII. doporučení kalendářní komise a vydal bulu, která z kalendáře zmiňovaných deset dní vypustila. Změnil také pravidla přestupných let tak, jak je známe dodnes.
V takzvaném Gregoriánském kalendáři už není přestupný každý čtvrtý rok: pokud je letopočet dělitelný stem a zároveň není dělitelný čtyřmi sty, tak tento rok přestupný není (konkrétně: roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebyly, zato rok 2000 ano). Ve 400letém cyklu je tak vždy přestupných nikoliv 100, ale jen 97 let.
Tato změna má za následek, že vychází průměrná délka roku na 365,2425 dne, výrazně více se tak blíží tak zvanému tropickému roku. I současný kalendář je ale trochu nepřesný: za zhruba čtyři tisíce let tak naroste rozdíl o jeden den.
Prostí lidé novinku nechtěli, cítili se ošizení o deset dní života
Vydáním papežovy buly tak v roce 1582 po čtvrtku 4. října rovnou následoval pátek 15. října. Jenže zavedení této novinky bylo poněkud komplikované a provázel ho i odpor části obyvatel: prostí lidé změnu nechápali a cítili se být ošizeni o deset dní života.
Gregoriánský kalendář se tak nejdřív šířil jen v katolických zemích. Mezi prvními ho přijalo Španělsko, Portugalsko, Polsko nebo Itálie. Do zbylých katolických zemí se nový kalendář rozšířil většinou do konce 16. století. Například v Čechách se nový kalendář zavedl v roce 1584.
Ještě větší nechuť budil nový kalendář v protestantských zemích, kde byl papež Řehoř XVIII. často označován za Antikrista, který se snaží křesťany přimět, aby se modlili v nesprávný den. Anglie a Švédsko tak zavedly nový kalendář až v polovině 18. století.
V křesťanském světě vzbudil nový kalendář největší odpor u pravoslavné církve. Pravoslavné země přešly z juliánského na gregoriánský kalendář teprve počátkem 20. století. Mnohde ho navíc používají jen jako občanský kalendář a církevní rok se stále řídí kalendářem juliánským.
Například v Rusku se reformátor car Petr Veliký rozhodl přiblížit západnímu světu a v roce 1700 zavedl místo dosavadního byzantského kalendář juliánský. Ten už však byl v té době v Evropě sto let zastaralý. Změnu na gregoriánský kalendář tak Rusům až počátkem 20. století nadiktovali bolševici. Jenže ruská pravoslavná církev zůstala ze vzdoru u starého juliánského kalendáře a používá jej dodnes.
Jiné kultury se řídí pohybem Měsíce po nebeské obloze
Gregoriánský kalendář postupně zdomácněl nejen v západním světě, ale také v Egyptě, Číně, Japonsku, Turecku či Indii. Celý svět také pro zjednodušení převzal gregoriánský kalendář při mezinárodním styku.
Stále se však používá řada odlišných kalendářů vycházejících z národních a náboženských tradic. Ty staré vycházely nejčastěji ze sledování fází Měsíce. Lunární kalendář používají například muslimové, jeho začátek se počítá od roku hidžra, neboli přesídlení proroka Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622. V porovnání se slunečním rokem je ten lunární kratší o 11 až 12 dnů.
Židovský kalendář pak zohledňuje pohyb Slunce i Měsíce, je takzvaný lunosolární. V něm se měsíce počítají podle měsíčního cyklu a roky podle cyklu slunečního.
Nejstarším kalendářem vůbec je ten čínský
Hojně se ve světě také užívá kalendář indický a čínský, které rovněž patří mezi lunosolární kalendáře. Právě čínský kalednář je nejstarší v lidské historii, datuje se od roku 2637 či 2636 před naším letopočtem, kdy ho zavedl legendární Žlutý císař (Chuang Ti) jmenováním 12 zvířat jako svých strážců.
Podle legendy stál u zrodu kalendáře Buddha, který svolal všechny živočichy, aby se s ním přišli rozloučit, než opustí Zemi. Dostavilo se jich však jen 12, za odměnu jim Buddha přisoudil vládu v čase v pořadí, v jakém přišli.
Dvanáct zvířat zvěrokruhu, která podle čínské astrologie ovlivňují příslušný rok, jsou tedy Krysa (Myš), Buvol, Tygr, Králík (Zajíc), Drak, Had, Kůň, Koza (Ovce), Opice, Kohout (Krocan), Pes a Prase.
Čínský kalendář od toho našeho ale neodlišuje pouze výrazný duchovní rozměr. V roce mívá 354 dní, přestupný rok pouze jednou za tři roky a pro srovnání kroku s gregoriánským kalendářem vkládá rovnou celý měsíc – 30 dnů.
Přestože i Číňané se v běžném životě řídí gregoriánským kalendářem, podle toho čínského plánují třeba svatby, početí potomků nebo dokonce podepisují smlouvy.
