Českým nemocnicím dluží desítky milionů korun cizinci, kteří potřebovali akutní péči a neměli pojištění. Největší objem pohledávek registruje motolská nemocnice v Praze. Od roku 2000 vymáhala téměř 37 milionů. Pokud se nemocnice s pacientem nedohodne na splátkovém kalendáři, musí je vymáhat soudně, což není vždy úspěšné.
Pokud nemocnicím přivezou pacienta, který potřebuje akutní ošetření, musí se o něj postarat. Placení se řeší až poté. V pražské Thomayerově nemocnici loni například léčili 16 nepojištěných pacientů s tuberkulózou. Náklady dosáhly 1,6 milionu korun.
„Nejdražší je vlastně hospitalizace samotná,“ uvedla přednostka Pneumologické kliniky Martina Vašátková. „To je od deseti tisíc měsíčně až po statisíce a v některých případech, kdy je resuscitační péče nejvyššího stupně, případně ještě operace, tak to dosahuje milionových částek,“ dodala.
Motolská nemocnice nyní eviduje přes 160 lidí, kteří jí dluží za péči. Nejvíc, 178 dlužníků, zaznamenala loni. Největší objem peněz chybí nemocnici za péči o pacienty z Ukrajiny, aktuální pohledávky čítají skoro 10,5 milionu korun. 1,7 milionu pak za péči nezaplatili lidé ze Spojených států, stejně tak z Rumunska.
S nepojištěnými cizinci se nemocnice většinou dohodnou na splátkovém kalendáři. V řadě případů ale pohledávky končí u soudu.
„Je to nekonečná mravenčí práce našich úředníků, kteří se dohadují s pojišťovnami, s velvyslanectvími a podobně. Řadu peněz nedostaneme,“ řekl náměstek pro léčebně preventivní péči v motolské nemocnici Martin Holcát.
Současný ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD) sám nemocnici v Motole řídil šestnáct let a peníze v rozpočtu postrádal. Jedinou obranou je podle něj vyžadování vysoké zálohy ještě před ošetřením, což ale není možné v každém případě. „Třeba ve Spojených státech, byť máte identifikovaný infarkt, tak dokud nezaplatíte, tak ta léčba neprobíhá. To je v České republice úplně nepředstavitelné,“ zmínil Ludvík.
- Cena péče o jednotlivé pacienty je velmi individuální, záleží na komplikacích, množství podaných léků i době hospitalizace.
- Například průměrné náklady léčby otřesu mozku u VZP dosahují 3700 korun, péče lékařů o pacienta s úpalem jsou na 2100 korun. Ošetření zlomeniny klíční kosti pak stojí kolem 3300.
- Základní péče o člověka s akutním zánětem slepého střeva je 18 tisíc korun. Primární ošetření pacienta se srdečním infarktem činí 55 tisíc.
Mezi politiky zaznívají různé názory, jak situaci pojmout. Lidovci například navrhují, aby stát alespoň lépe kontroloval cizince s dlouhodobým pobytem. „Dával jsem pozměňovací návrh, který se týkal změny zákona o pobytu cizinců a který říkal, že orgány ministerstva vnitra jsou povinny vždy kontrolovat, jestli má cizinec sjednané pojištění po celou dobu pobytu. Dnes je to tam uváděno namátkově,“ přiblížil Ludvík Hovorka (KDU-ČSL).
Podle opoziční TOP 09 by ztráty zmírnila změna zákona, která by lépe definovala, co je neodkladná akutní péče. „Zcela určitě to potřeba dořešit je a tu hranici, kdy to ještě bude humánní, a na druhou stranu to nebude lákat lidi, aby sem účelově přijížděli si nechat poskytnout zdravotní péči, aniž by byli pojištění, tak ta hranice je tenká, ale je možné ji nalézt,“ řekl Leoš Heger (TOP 09).
Komunisté pak navrhují, aby se pohledávek ujal stát, aby dluhy nezůstávaly v nemocnicích. „Tady by jistě pomohl nějaký státní fond nebo státní záruky. Stát potom může lépe vymáhat případné dluhy, které zůstávají po cizincích,“ uvedla Soňa Marková (KSČM).
V úzkých se mohou ocitnout v zahraničí zase Češi. Pojištění nemusí na náklady péče stačit
Náklady na různé lékařské výkony bývají v zahraničí několikanásobně vyšší než v tuzemsku, a tak se do problémů mohou naopak dostávat i Češi, kteří vyjeli do ciziny bez dostatečného pojištění. Ministerstvo zahraničních věcí eviduje ročně desítky takových případů. Ve většině z nich peníze poskytne rodina.
Do potíží se dostal i místopředseda Asociace cestovních kanceláří Jan Papež. Před několika lety ho v jižní Africe zastihl zánět slinivky. Z třítýdenní cesty se rázem staly tři měsíce. Náklady na léčbu činily milion a půl, což se pojišťovně nelíbilo.
„Lékaři v jižní Africe tvrdili, že by ta cesta mohla být pro mě nebezpečná, ale posudkový lékař v Čechách tvrdil, že ta cesta pro mě nebezpečná není,“ přiblížil Papež.
Pomohli nakonec příbuzní doma, kteří se s pojišťovnou dohodli. V nemocnici by však zůstal i za svoje peníze. „V mém případě šlo opravdu o život a byla to akutní záležitost, takže já bych zůstal na místě,“ vysvětlil.
Před pár lety se s pojišťovnou složitě domlouvala i Radka Tkáčiková. Při pádu ze svahu v Himálaji si na devětkrát zlomila páteř. Pojišťovna jí navzdory doporučení českého i nepálského lékaře odložila převoz. Později pojišťovna uznala chybu a péči ženě kompletně uhradila.
V posledních letech ale přibývá případů, kdy se Češi zraní na dovolené při extrémních sportech a jejich pojistka to nekryje. „Většinou se podaří tu situaci vyřešit tak, že úhradu provede příbuzný,“ podotkl náměstek z ministerstva zahraničí Martin Smolek.
Když nemají peníze příbuzní a jde o případ krajní nouze, pomůže ministerstvo. Lidé ale musí podepsat smlouvu, že po návratu do České republiky peníze vrátí. V současné sobě však podle Smolka neevidují žádný dluh.
Částky za ošetření se můžou vyšplhat až do několika stovek tisíc. Nejčastěji jde o úrazy při sportu, dopravní nehody ale i o duševní choroby, které propuknou až v zahraničí.
