Praha – Krajina se nám mění před očima. Na polích vyrůstají průmyslové zóny, slunečné pláně pokrývají solární panely a podél silnic se rozrůstají satelitní obytné čtvrti. Za posledních 50 let se plocha zemědělské půdy v České republice zmenšila o 300 tisíc hektarů. Jaká rizika nese neuvážené zastavování půdy? Do jaké míry tím sami přispíváme k častějším povodním? Fokus Václava Moravce s podtitulem Vyčerpaná země se zaměřil nejen na postupnou proměnu krajiny, ale i na to, s čím se dnes potýkají malí farmáři, nebo na změny, kterými v posledních dekádách prošel náš jídelníček.
„Karel Čapek už v roce 1933 napsal do českých novin, že lidé přicházejí, civilizace se mění, jenom půda zůstává. Je to naše rodná zem, ta nás přetrvá. Když toto napsal, tak si myslel, že k půdě budeme pečlivě přistupovat. (…) Netušil, že budeme denně až 15 hektarů zemědělské půdy zastavovat,“ říká Jan Vopravil, krajinný inženýr, s tím, že jeden centimetr půdy se tvoří stovky až tisíce let. Podle Vopravila se neuváženým záborem půdy připravujeme například o obrovský prostor pro zadržování vody.
Zemědělská půda pokrývá více než polovinu plochy České republiky. Nejvíc zemědělské půdy si přitom zachovávají okresy Hradec Králové, Kolín, Litoměřice a Louny. Lesy zabírají třetinu území, vodní plochy necelá 3 procenta a budovami jsou zastavěná necelá 2 procenta rozlohy země. Zbytek připadá například na silnice, železnice, sportoviště, skládky a podobně.
Půda ztrácí schopnost zadržovat vodu
Právě nedostatečná schopnost současné české krajiny zadržet vodu se pak v posledních dvaceti letech projevuje například ničivými následky bleskových povodní. Podle ekologa Ladislava Mika k nim přispíváme hned několika věcmi. Zaprvé – půdu dnes necháváme tzv. vyhladovět. „Základní problém je, že zhruba od poloviny minulého století je v souvislosti s intenzifikací zemědělství velmi vidět ztráta organické hmoty z půdy,“ říká Miko. Ta se podle něj významně podílí na schopnosti půdy udržovat živiny, ale právě i vodu.
Podívejte se na fotogalerii, jak orná půda ustupuje stavbě skladů:
„Jeden hektar kvalitní černozemě v sobě dokáže zadržet až 3,5 tisíce kubíků vody. Před 30 lety měla tato kvalitní půda rozlohu 250 hektarů, nyní má rozlohu 40 hektarů a zbytek jsou extrémně výsušné půdy,“ potvrzuje krajinný expert Vopravil.
O humus v půdě se Češi připravují například i tím, že se snaží půdu a úrodu využít na maximum. „V minulosti nás zajímala jen úroda, která se dala sníst. A zbytek se na pole vracel. Naopak dnes je už jiný pohled: snažíme se co nejvíc využít, co na poli vyrostlo, když to tam zůstane, mnoho lidí to vnímá, že to bylo nedostatečně využito, že je to balast, ve skutečnosti je to velmi významný vklad, který teď chybí,“ upozorňuje Miko. Když tedy zemědělci sklidí, zorají pole a nechají ho bez vegetačního krytu významnou část roku, tak půdu bere voda nebo vítr, narušuje ji i slunce, mráz. Velké klimatické extrémy situaci dál zhoršují.
Klima v Česku se mění
Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu už padesát let stoupá průměrná roční teplota. Každých deset let se zvýší o 0,3 stupně. Během následujících sto let by se podle modelu Aladin měla zvýšit až o 4 stupně. S oteplováním jde ruku v ruce přibývání takzvaných tropických dnů, kdy teplota přesáhne 35 stupňů, a zároveň je rok od roku méně dnů, kdy je sněhová pokrývka vyšší než jeden centimetr. Co se týká deště, posledních dvacet let častěji a vydatněji prší. Od roku 1991 do roku 2011 spadlo v průměru o 5 procent více srážek než v letech 1961 až 1990. Nejvíce srážek pravidelně naměří meteorologové v létě, nejméně v zimě.
Další věc, kterou si podle Mika lidé málo uvědomují, je, že velkou část povrchu půdy zabetonujeme. „Počítali jsme zaasfaltované plochy v ČR a přepočetli jsme, kolik vody spadne a musí někam odtéct. Přišli jsme k výsledku, že jde o stejný objem, jako je kompletní objem všech vodních nádrží v zemi včetně rybníků, jezer, přehrad,“ uvedl Miko. Tato voda, která musí někam odtéct, podle něj logicky přispívá k bleskovým povodním. „Čím víc budeme betonovat, tím větší budeme mít problém,“ varuje. Nedostatečné zasakování vody je podle něj obrovský problém, který před námi stojí.
Lidé už dnes půdě nerozumí
„Většina lidí v České republice dnes nerozumí půdě tolik, jako jí rozumívali naši předkové, a nemají s ní takovou zkušenost,“ podotýká Tomáš Kostelecký, politický a sociální geograf, který stojí v čele Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Určitou výhodou pro Českou republiku podle něj ale je, že má stále dostatek zahrádkářů, kteří určitý vztah k půdě mají a vědí, co to znamená něco vypěstovat. „Jsou to takoví přirození spojenci opravdových zemědělců, kteří obhospodařují půdu,“ říká Kostelecký.
Celorepublikově ovšem v zemědělství pracují pouze tři procenta populace. Zemědělci a drobní farmáři na vesnicích se potýkají s tím, že svou práci nebudou mít komu předat. Mladí lidé většinou odcházejí do měst a zemědělství je neláká. Naopak na venkov se čím dál častěji stěhují lidé z velkých měst. Jak přitom podotýká geolog, filozof a spisovatel Václav Cílek, městskému člověku se na venkově žije poměrně těžce. Podle Cílka tak budou v budoucnu nejvíce žádaná malá města. A tento trend podle něj už začal.
Češi se stěhují na venkov
V obcích do dvou tisíc obyvatel lidí neustále přibývá. Jen v roce 2013 získal venkov celorepublikově přes 12 tisíc nových spoluobčanů a například Praha jich téměř 5300 ztratila. Z 10,5 milionu obyvatel České republiky žije na venkově víc než 2 miliony 800 tisíc lidí, tedy 27 procent tuzemské populace.
A zatímco Česko, podobně jako zbytek světa, hlásí víc žen než mužů, na českém venkově to neplatí. Tady je mužů o něco víc, v procentech jde o poměr 50,3 : 49,7. Naopak ve městech tvoří ženy přes 51 procent obyvatel. A venkov se od města liší ještě v něčem - lidé se tam méně rozvádějí. Zatímco ve městech připadalo v roce 2013 na 100 nově uzavřených sňatků 68 rozvodů, na venkově pouze 52.
Jídlo z farmářských trhů versus supermarket - je rozdíl markantní?
Lidé se vrací nejen k životu na vesnici nebo malém městě, ale stále častěji i k tradičním potravinám. Farmářské trhy jsou stále oblíbenější. Podle kuchaře a gastronoma Romana Vaňka se už ale dá nakoupit často stejně dobře jako na trzích i ve velkých supermarketech. Z 90 procent ovšem podle Vaňka platí souvislost ceny potravin s jejich kvalitou. To potvrzuje i Miko. Podle něj výrobci reagují na požadavky zákazníka, jenž vyžaduje jídlo, které vydrží, bude rychle připravitelné a levné. „Výrobci proto dělají, co můžou, a někdy i to, co by neměli,“ dodává.
Podle odbornice na složení a bezpečnost potravin Jany Hajšlové se ale kvalita potravin obecně stále zvyšuje. „Pracuju v oblasti kvality a bezpečnosti potravin desítky let a vidím obrovský zlom v 90. letech. Tehdy se otevřela cesta k objektivnějšímu a komplexnějšímu hodnocení třeba chemických škodlivin v potravinách,“ uvedla s tím, že byly doby, kdy se v každém druhém kontrolovaném vzorku našly toxiny. „Dnes umíme odhalit taková nebezpečí, o kterých jsme před lety ani nevěděli, že existují,“ dodává. Lepší potraviny se podle ní podepsaly i na prodloužení délky dožití i délky kvality života.
Špatné jídlo = špatná nálada
Podle Vaňka je jídlo vůbec nejpodstatnější součástí života a výrazně se podílí i na naší náladě. „Jídlo je absolutně zásadní měnič nálady Homo sapiens sapiens,“ tvrdí. „Díky jídlu můžeme z minuty na minuty změnit náladu, a to jak k lepšímu, tak k horšímu. Když ji změníme k horšímu, stávají se z nás nesnesitelní lidé, kteří ubližují ostatním. Naopak, když vám jídlo náladu pozdvihne, můžete líp pracovat, vymýšlet, můžete něco někam posouvat. Za to všechno může jídlo, my si to akorát nechceme nebo neumíme připustit,“ dodává Vaněk.
Roman Vaněk: „Do obchodů chodíme pro “bio„ a ven odcházíme se šmakuládama se slevičkou.“
Zájem o složení konzumovaných potravin vzrostl u české veřejnosti teprve v posledních letech - a ačkoliv se volené potraviny dosud mnohdy rozcházejí s tím, co by bylo tělu prospěšné, jsou Češi podle Vaňka na dobré cestě. „Teprve teď zjišťujeme co je na etiketách, důležité ale je, že jsme se zastavili a že se začínáme učit,“ říká a dodává, že neexistuje nezdravé jídlo, jsou jen jeho nezdravá množství.
Proměna jídelníčku za 45 let: Méně brambor a mléka, více ovoce a zeleniny
V posledních padesáti letech klesá spotřeba některých potravin, aby jiná výrazně narostla. Kolik toho snědl každý z obyvatel Československa v roce 1970 a kolik sníme dnes?
Brambory - 107 kg/rok -> 69 kg/rok
Zelenina - 66 kg/rok -> 83 kg/rok
Ovoce - 50 kg/rok -> 77 kg/rok
Mléko - 108 l/rok - > 60,5 l/rok
Čokoládové cukrovinky - 2 kg/rok -> 4kg/rok
Maso je pořád stejně populární. Průměrný Čech ho sní 75 kilogramů za rok, roste popularita drůbežího na úkor hovězího. Před 45 lety tvořilo drůbeží maso pouhých 10 procent celkové spotřeby a hovězí 34 procent, aktuálně je tomu přesně naopak. Zato vepřové v Česku dlouhodobě tvoří zhruba 40 procent veškeré spotřeby. Stejná zůstává i spotřeba obilovin, asi 145 kilogramů na jednoho obyvatele ročně.
