Obec podala ústavní stížnost proto, aby se jednou provždy vyjasnilo, zda jsou nároky dědičky rodu Walderode oprávněné. Žďárek tak chtěl mimo jiné pomoci nedalekému Turnovu, kde Kammerlanderová žádá vydání městských pozemků. „ V tomto případě se jedná o precedens. Les je pro obec nezajímavý,“ řekla starostka Žďárku Iva Havlíková.
Ústavní soud stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou, takže se problematikou zabýval jen zběžně. Podle soudce zpravodaje Miloslava Výborného proces po formální stránce splňoval všechny zákonné podmínky.
Rozhodnutí soudu zdržovaly spory o občanství
Heyduk:
„Dohadování o tom, jestli se během druhé světové války Walderode provinil proti Československé republice, je úplně bezpředmětné.“
Poslední člen rodu Walderode se o majetek přihlásil v roce 1992, o deset let později zemřel a nároky začala uplatňovat Kammerlanderová. V roce 2005 hovořily odhady o majetku za zhruba 120 milionů korun. „Les ve Ždárku patřil do jednoho panství a byl konfiskovaný stejným dekretem jako zámek Hrubý Rohozec a ostatní budovy a pozemky, na které uplatňuje dědička rodu Walderode nárok,“ řekl na začátku září advokát Kammerlanderové Roman Heyduk. Podle něj by proto soudy měly vrátit i další majetky.
Soudy nároky Kammerlanderové dlouho zamítaly kvůli otázce občanství jejího zesnulého manžela. „V minulosti už ÚS rozhodl, že Walderode byl před 25. únorem 1948 československým státním občanem. Pozdější dohadování o tom, jestli se během druhé světové války provinil proti Československé republice, už bylo úplně bezpředmětné.“
