Praha - Nemoci anorexie a bulimie postihují až 5 % mladých lidí do 30 let věku. V nedávných dobách se onemocnění týkalo především adolescentních dívek, ovšem skupina zasažených chorobou se rozšířila třeba o šestileté děti nebo muže a ženy ve věku nad 40 let. Zatímco statistická čísla v evropských zemích se zastavila, čeští lékaři evidují statistický růst poruch příjmu potravy.
Jana (37 kg) o své nemoci:
- „Jsem měla i dny, kdy jsem za den snědla centimetrovou kostičku chleba, nebo kdy jsem už nebyla schopná příliš pít.“
- „Měla jsem pocit, že to vyhublý tělo je krásný, že je čistý, že je to exkluzivní, že jsem něco dokázala.“
- „Často jsem bojovala s pocitem, že když budu jíst, tak umřu, že mě to zničí, že nevydržím výčitky za jídlo, že mě to dožene k sebevraždě.“
Dispozice k anorexii nebo bulimii je z velké míry dána geneticky. K odstartování problému ale stačí i letmé narážky na váhu, držení diet nebo také rodičovské vzory.
Hladovění, nebo naopak přejídání s následným zvracením se týká v 96 % dívek. Že mají problém je těžké odhalit vzhledem k tomu, že většinou čím hůře jsou na tom zdravotně, tím energičtěji vystupují. K lékaři se většinou dostanou až po celkovém fyziologickém kolapsu.
„Je to skryté onemocnění, dívky je dlouho tají. A to je to, čemu bychom chtěli do budoucna zabránit,“ uvedla vedoucí psychiatrického centra pro poruchy příjmu potravy profesorka Hana Papežová.
Podle profesorky vládne společnosti imperativ štíhlého ideálu. Pacientky dlouho své problémy s jídlem tají. Pokud se léčí, tak na interně, kde jim doplní infuzemi chybějící minerály a pomohou přibrat pár kilogramů. Léčba beze změny myšlení a přístupu ke svému tělu má ale jen krátkodobé výsledky.
Rodiče mohou svému dítěti pomoci tím, že budou výchovu orientovat na pozitivní hodnoty, ne jen na výkon a pěkný zevnějšek. Celá rodina by měla pravidelně usedat ke společnému stolu. Problém je ovšem o to složitější, že obvykle anorexií trpí dcery matek, které také mají nevyvážený vztah k jídlu. Rodinná terapie pak pomůže nejen dítěti, ale i rodičům.
