Takzvané zápisné, jak UK poplatek nazývá, se od školného liší prý tím, že by nepokrývalo náklady na platy. Navíc handicapovaní nebo sociálně slabí studenti by jej platit nemuseli. Podle Hampla by 5 000 korun ročně studenty nijak výrazně nezatížilo, ale školám by tyto finance velmi pomohly.
Tomáš Jelínek, kancléř UK:
„Nechme na vysokých školách, jestli za to koupí třeba mikroskop nebo postaví novou posluchárnu.“
UK také ve svém reformním návrhu požaduje pětiletou rámcovou smlouvu se státem namísto každoročního vyjednávání o financích pro vysoké školy. V té by se stanovily dlouhodobé cíle vysokých škol včetně počtu přijímaných studentů, stát by jim za to garantoval určitý objem peněz. Pro školy by prý také bylo jednodušší, kdyby si mohly samy rozhodovat o tom, do čeho investují. Dosud totiž o každé jednotlivé investici rozhoduje ministerstvo školství.
Rovněž se vyslovuje pro nastavení kritérií kvality vzdělávání na vysokých školách, a to i v mezinárodním měřítku.
Hlavní body reformy vysokých škol, jak ji navrhla Univerzita Karlova:
1. Posílení mezinárodního charakteru studia usnadněním mezinárodní výměny studentů i akademiků; zlepšení uznávání předchozího vzdělávání a titulů na mezinárodní úrovni. Zavádět by se měly evropské standardy kvality pro hodnocení úrovně vysokých škol.
2. Vysoké školy by se měly orientovat na různé skupiny studentů a odlišné potřeby společnosti a pracovního trhu - školy by se tedy měly více zaměřovat třeba na výzkum a vývoj, na vzdělávání nebo na potřeby regionu. Podle toho by měly na škole převládat i typy studijních programů: doktorské, magisterské nebo bakalářské. Různé typy škol by byly financovány odlišným způsobem.
3. Zavedení systému hodnocení kvality jednotlivých škol - kvalita by byla zároveň vázána na financování. Hodnotily by se všechny činnosti školy, třeba i to, jak se podílí na rozvoji regionu nebo jaké poskytuje služby studentům.
4. Požadavky nutné k udělení titulu docent nebo profesor si každá vysoká škola stanoví sama, tituly může jejich držitel uvádět spolu s názvem instituce, kde je získal. Školy také budou moci po časově omezenou dobu udělovat titul mimořádný profesor, ten bude určen pro odborníky z praxe.
5. Zvýšení stipendií doktorandů, kteří studují v denní formě studia; o výši jejich stipendií by už nemělo rozhodovat MŠMT, ale samotné školy. Stát by měl zvýšit financování vědy a výzkumu na univerzitách. Také by měl motivovat firmy, aby víc investovaly do inovací, které se vyvíjejí ve školách, podniky by k tomu mohla přimět třeba daňová zvýhodnění.
6. O financování by si měly víc rozhodovat samy univerzity. Stát by školám garantoval určitý objem financí pro následujících pět let, školy by si ale musely vytyčit dlouhodobé cíle a určit počet přijímaných studentů. Také by si samy rozhodovaly, do čeho budou peníze investovat, dosud jim jejich rozhodnutí musí schvalovat ministerstvo. Stát by měl vytvořit plán dlouhodobé podpory pro ty obory, které nemají šanci získat prostředky třeba ze soukromého sektoru.
7. Zrušení poplatků za další studium a za opravné zkoušky, zároveň zavedení takzvaného zápisného. Jeho výše by měla být do 5000 korun za rok studia, peníze by šly na administrativu spojenou se studiem.