Brno – Nejvyšší správní soud vynesl průlomový rozsudek: Podíl na politických procesech z doby komunistické totality představuje bezpečnostní riziko při vydávání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi. Soud tak rozhodl, když projednával kasační stížnost státního zástupce Ladislava Jarnoty. Tomu nevydal Národní bezpečnostní úřad osvědčení kvůli tomu, že se v roce 1981 podílel na vykonstruovaném odsouzení skupiny katolických disidentů. A rozhodnutí NBÚ správní soud potvrdil. „Tato informace není potěšující, nicméně doufáme, že se jedná o ojedinělý případ,“ uvedla k tomu mluvčí ministerstva spravedlnosti Jitka Zinke.
Kvůli podílu na komunistických procesech nedostal státní zástupce prověrku
Podle soudu Jarnot dobře věděl o tom, že proces s disidenty je zmanipulovaný. „Politické povahy trestního řízení si musel být vědom, přesto navrhl nepřiměřené tresty, čímž se podílel na tvrdé represi vůči obžalovaným. Toto jednání je stěžovateli přičitatelné a nese za ně plnou odpovědnost,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
NSS tvrdí, že se Jarnot s kauzou znovu setkal v roce 1991. Tehdy byl stále prokurátorem okresní prokuratury a posuzoval podnět odsouzených disidentů k podání stížnosti pro porušení zákona. Podnět ale vyhodnotil jako nedůvodný. Generální prokurátor stížnost přesto podal a Nejvyšší soud v roce 1992 zrušil všechna vydaná rozhodnutí a zprostil disidenty obžaloby. „NSS ve shodě s městským soudem i Národním bezpečnostním úřadem vyhodnotil postoje stěžovatele projevené v letech 1981 a 1991 jako činnost směřující k potlačení lidských práv a svobod, která je dle zákona o ochraně utajovaných skutečností bezpečnostním rizikem,“ uvedl pracovník soudu Michal Lovritš.
2 minuty
Reportáž Tomáše Vlacha
Jarnot teď působí u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, bezpečnostní prověrku potřebuje, aby mohl pracovat na větších hospodářských kauzách. Zažádal si o ni už v roce 2001, NBÚ ale po čtyřech letech vydal odmítavé rozhodnutí. Poté následovala neúspěšná žaloba k Městskému soudu v Praze a kasační stížnost. NSS zdůraznil, že ačkoliv Jarnot zastával pozici nejnižšího článku hierarchicky organizované prokuratury a jednal na pokyn nadřízených, nemůže se zprostit osobní odpovědnosti za své činy.
V roce 1981 soud na návrh Jarnota poslal katolického kněze Františka Líznu a další čtveřici obžalovaných s tresty od 20 do 36 měsíců do vězení za tisk a šíření církevních tiskovin, například manželských slabikářů či životopisů papeže. Lízna strávil jen ve vazbě 15 měsíců, ostatní obviněné režim po silném nátlaku západních států pustil z vazby po čtyřech měsících. Jarnot v roce 2002 uvedl, že o zpolitizování procesu nevěděl a domníval se, že obžalovaní nedovoleně podnikali. „Žaloba přišla přes kraj z generální prokuratury z Prahy, nijak jsem se na ní ani výši navrhovaných trestů nepodílel. Celý spis mi nedali,“ uvedl Jarnot. „Jako pěšák jsem splnil požadavky, neměl jsem tehdy zkušenosti, zneužili mě,“ dodal Jarnot.
Jarnotův případ ale zřejmě není ojedinělý. Bývalí disidenti totiž justici kritizují, že v ní dosud působí desítky lidí, kteří posílali do vězení disidenty. V evidenci Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných je třeba kauza prokurátorky, která navrhla vězení za zpěv protistátních písniček - dosud ale stále působí v Ústí nad Labem.
