Pogromy, rasové nepokoje zaměřené proti Židům, se v 19. a 20. století odehrávaly nejen v Rusku, Polsku nebo Argentině, ale bohužel i v Československu. Stanislav Motl se vydal pátrat po okolnostech krvavých událostí, které se v prosinci 1918 strhly v moravském Holešově. Na násilí se tehdy zásadním způsobem podíleli i příslušníci nově vzniklé Československé armády. Podrobnosti přinesl další díl cyklu České televize Stopy, fakta, tajemství.
Československá armáda v roce 1918 vedla pogrom proti Židům
Židovský hřbitov v Holešově patří k nejvýznamnějším židovským hřbitovům v Česku. Předpokládá se, že byl založen již krátce po vzniku Holešova v polovině patnáctého století. Návštěvníci hřbitova vyhledávají nejčastěji hrob, kde odpočívá legendární rabín a učenec sedmnáctého století Šabtaj ha-Kohen, známý jako rabbi Šach. Mezi jeho díla patří i žalozpěvy na protižidovské pogromy.
Nedaleko jeho hrobu leží dva muži, jejichž životy pogrom ukončil. Hugo Gretzer a Herman Grünbaum zemřeli v noci na čtvrtého prosince roku 1918 v době, kdy již existovala Československá republika v čele s respektovaným humanistou Tomášem Garriguem Masarykem. Nedlouho předtím se oba muži vrátili ze zákopů první světové války.
„Vojensky provedená akce se vším všudy“
„Už prvního prosince se proslýchalo, že dojde k nějakému útoku proti Židům,“ popisuje události historik Petr Pálka z Muzea v Kroměříži. „Třetího prosince se v okolí Holešova začali objevovat vojáci. Večer se sešli v hospodě, kde museli jenom doladit plány, protože celý pogrom byla vojensky provedená akce se vším všudy.“
Historik Petr Pálka
Kolem 21:30 vojáci přeřezali telegrafní dráty z Holešova. „Pak postavili hlídky k jednotlivým domům na náměstí, kde žili bohatší Židé, a o půl jedenácté vystřelili na třech místech do vzduchu. A rozběhl se pogrom,“ říká Pálka. „Četníky drželi pod zámkem na četnické stanici. Chodili dům od domu, kde brali hlavně peníze a šperky. Nechtěli být zatížení něčím, co je nápadné nebo co by se hůře odvezlo.“
Vojáci při loupení zavraždili dva židovské muže. Hugo Gratzer sice vydal bez násilí útočníkům požadovaný majetek. Mezi rabujícími vojáky však poznal jednoho ze svých válečných druhů ze zákopů; bezprostředně poté byl zastřelen. Herman Grünbaum se rozhodl proti útočníkům bránit. „Vystřelil, ale oni ho dvakrát propíchli bajonetem,“ uvádí Pálka.
Po vojácích rabovali i místní spoluobčané
Vojáci rabovali do čtyř hodin ráno a založili několik požárů. Pak holešovské židovské město opustili a odjeli směrem na Moravskou Ostravu. Ale odjezdem vojáků utrpení holešovských Židů nekončilo. Do jejich města vpadli místní spoluobčané.
V roce natočili scenárista Miroslav Kačor a režisér Jan Novák v rámci cyklu ostravské televize Osudové okamžiky reportáž o holešovském pogromu. Tvůrci tehdy ještě mohli hovořit s pamětnicí pogromu Ludmilou Plecháčovou: „Čtvrtého prosince ráno jsme šly s maminkou na roráty, ještě nebylo šest hodin ráno. Přišly jsme na námětí a zůstaly jsme ohromeny stát. Maminka zůstala zaražená. Strašně moc lidí, jeden přes druhého běhali a křičeli. Jdeme dál a vidíme, jak se z obchodů kouří,“ vyprávěla Plecháčová. „Některé vozy zajely až do Židovny, jak se říkalo bývalému ghettu. Tam rabovali. Vypáčili dveře a odváželi nábytek, peřiny, úplně někde vybrali byty, jako když vystěhují člověka.“
Stopy, fakta, tajemství / Pogrom
Zachovalo se svědectví o tom, jak kradl jistý Stanislav Hluštík. „Když vykrádali paní Bergové dům, tak Hluštík si k ní stoupl, chytil ji kolem ramen a řekl: 'Paní Bergová, nebojte se, my vás máme rádi, ale teď nám dáte, co máte',“ přibližuje chování Holešovských Pálka. K výtržníkům se navíc podle kroniky přidali i vojáci z Kroměříže, kteří byli ráno povoláni na pomoc. Teprve brněnské vojsko, které přijelo kolem 10:00, učinilo plenění konec.
Zpráva o pogromu v Holešově se roznesla tehdejším Československem a informace přejaly i mnohé zahraniční tiskové agentury. Událost velice těžce nesl prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl již z doby hilsneriády znám jako rozhodný odpůrce antisemitismu. Zprávy samozřejmě vládě nijak nepomohly v obhajobě mladého československého státu.
Škoda činila 2,5 milionu korun; odškodnění 90 tisíc
Brzy začalo vyšetřování, které pečlivě sledoval dobový tisk. Ustavila se odborná komise, která sčítala škody: zcela vydrancováno bylo údajně 51 domů a 26 obchodů, vzplály čtyři požáry, škoda činila dva a půl milionů korun. Kladně však bylo vyřízeno pouze šestnáct žádostí o odškodnění a celková částka pro postižené čítala pouhých 90 tisíc korun. Mezi úspěšnými žadateli o nápravu navíc chyběli pozůstalí po obou dvou zavražděných.
Stopy, fakta, tajemství / Pogrom
Proces s obviněnými civilisty začal v červenci 1919 před zvláštním senátem krajského soudu v Olomouci. Rozsudek byl vyhlášen v prosinci a vinnými bylo uznáno třináct z patnácti obžalovaných. Většinou šlo o tresty ve výši pouhých několika měsíců. Výjimkou byl zmíněný Stanislav Hluštík, který byl odsouzen na pět roků.
Před vojenským soudem se ocitli rovněž někteří z vojáků, kteří pogrom zahájili. O tomto procesu však noviny takřka vůbec nepsaly. Vojenské zastupitelství obžalovalo celkem jedenadvacet důstojníků, poddůstojníků a vojáků. Nejvyšší trest ve výši deseti roků dostal četař Novák, který zabil Hermana Grünbauma, organizátor pogromu Adamčík byl odsouzen na osm let a vedoucí posádky na nádraží Zícha na tři roky.
Epilog a varování
O židovský hřbitov v Holešově se dnes stará společnosti OLAM-JUDAICA. Každé léto pořádá festival Týden židovské kultury, který má upomínat na nebezpečí antisemitismu. „Nikdo dnes nemůže zaručit, že se něco podobného třeba v budoucnu nestane,“ varuje člen společnosti Jiří Richter. V polovině 19. století žilo v Holešově na dva tisíce Židů. Po pogromu v roce 1918 jich zůstalo 276. Úplnou zkázu židovské obce dokonali nacisté.
