„Jako prohru pro sebe, ale ještě více pro deset milionů občanů České republiky to v každém případě považuji. Považuji to za obří nezodpovědnost dnešní politické reprezentace, že se chová tak, jak se chová,“ komentoval Klaus integrační trend představovaný v současnosti Sobotkovou vládou i prezidentem Milošem Zemanem. Vytknul jim i vstřícnost k přijetí společné evropské měny. Klaus ale stále doufá v možný zvrat českého postoje k Unii v budoucnu. Nicméně nepředpokládá, že by se ho sám dožil. „To bych spíš byl optimističtější pro své děti nebo vnuky,“ poznamenal.
Bývalá hlava státu odmítala dlouho podepsat Lisabonskou smlouvu, nakonec tento krok podmínila tím, že si Praha vyjedná výjimku z Listiny základních práv EU, která je součástí smlouvy. Výjimku pro ČR schválil unijní summit na podzim 2009, Sobotkova vláda ale v únoru krátce po nástupu do úřadu oznámila, že ji nebude uplatňovat.
Václav Klaus: „Neměl jsem sílu tu Lisabonskou smlouvu nepodepsat. Byl jsem absolutně sám v celé Evropě a hrát jakéhosi osamoceného Dona Quijota se mi nezdálo produktivní. Neměl jsem dostatečnou podporu ani v České republice, kde ani vlády, nemluvě o dalších institucích, jako je Ústavní soud, nebyly na mé straně.“
Hlasoval jsem proti vstupu do EU
Zemanův předchůdce na Hradě v rozhovoru pro Českou tiskovou kancelář přiznal, že v referendu o přistoupení k Evropské unii před jedenácti lety hlasoval proti vstupu země do Unie. O tom, jak známý kritik prohlubující se evropské integrace v roce 2003 hlasoval, se dosud vedly spekulace. Byl to přitom právě Klaus, kdo krátce před referendem v dubnu 2003 na summitu v Aténách smlouvu o přistoupení ČR podepsal.
Takovou dominanci jako dnes nikdy Německo nemělo
Dominance Německa, případně Francie, v Evropě je nyní větší, než kdy byla ve 20. století, je přesvědčen exprezident Václav Klaus. Malým zemím včetně Česka podle něj evropské mocnosti nenaslouchají. Ve skutečnosti rozhoduje německá kancléřka Angela Merkelová spolu s francouzským prezidentem. „Evropská unifikace dotvořená, dotlačená do své nové fáze Lisabonskou smlouvou a primárně dotlačená Německem dospěla k situaci, že dominance Německa a eventuálně Francie, s trochu vedlejší rolí hranou Velkou Británií, je nekonečně větší, než byla kdykoliv v celém minulém století,“ uvedl Klaus.
Jako člen Unie ČR silnější hlas v Evropě podle Klause nemá. „Naprosto nechápu, kde se tento argument vzal, kdo ho stále znovu a znovu omílá. Nic takového není pravda,“ prohlásil a dodal, že s prohlubující se integrací hlas malých zemí za posledních deset let radikálně zeslábl.
Nesíla hlasu malých zemí se podle Klause projevuje i na zasedáních Evropské rady: „Já zodpovědně prohlašuji, že v momentu, kdy mluví zástupci nějaké malé evropské země, představitelé těch takzvaných evropských velmocí si čtou noviny, baví se se sousedem, telefonují ze svého mobilního telefonu, chodí po sále si vzít kávu, čaj či nějaké občerstvení, vycházejí ze sálu telefonovat.“
Představy současné vlády o termínech přijetí eura jsou střelba od boku
Za střelbu od boku považuje exprezident názory současné vlády, že by Česko mohlo přijmout euro okolo roku 2020. To, že premiér Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu Jan Mládek (oba ČSSD) v nedávné době vyřkli možné termíny vstupu Česka do eurozóny, je podle exprezidenta výraz jejich osobního chtění nebo snaha zalíbit se „bruselským vládcům“.
Peníze z Unie mají víc negativ
Klaus se pustil také do peněz z evropských fondů. Podle něj s sebou nesou řadu negativ, která jasně předčí možný přínos. Dotace z EU označil za jeden z hlavních zdrojů korupce. Navíc vyžadují spolufinancování a ne vždy najdou smysluplné využití.
Klaus připomněl oficiální data, podle nichž ČR za dobu svého členství získala kolem 340 miliard korun, které po přepočtení nedosahují ani procenta ročního HDP. „Naše náklady na členství v EU jsou daleko větší, než kolik nám vyčísluje ministerstvo financí, když říká, že jsme za stejnou dobu do EU zaplatili tolik a tolik,“ je přesvědčen eurokritik. Od položky je podle něj například nutné odečíst náklady na zaměstnance, kteří se zabývají bruselskou agendou, nebo na jejich cesty.
