V izraelském Tel Avivu zemřel 93letý Samuel Willenberg – poslední z vězňů, kteří přežili nacistický vyhlazovací tábor v Treblince. V tamních plynových komorách zahynulo na 870 tisíc lidí, hlavně polských Židů. Existenci tábora ukončila vzpoura, při níž většinu z účastníků nacisté postříleli. Willenberg byl mezi těmi, kterým se podařilo uniknout.
Rodák z Čenstochové Willenberg se do Treblinky dostal v říjnu 1942 jako devatenáctiletý. Jeho sestry v táboře zahynuly; on sám se prohlásil za zedníka, což ho zachránilo před plynovou komorou. Později třídil věci po mrtvých.
V srpnu 1943 vězni zorganizovali vzpouru, Samuel Willenberg byl mezi jejími účastníky. „Doufali jsme, že spálíme a zničíme tu továrnu na smrt a někteří z nás utečou a někdo zůstane, protože nebylo možné se kdekoli objevit s tak židovským zevnějškem,“ vzpomínal před časem Willenberg. Proti nacistům se vzbouřilo na 850 lidí, přežilo něco přes šedesát. Willenberg nepozorovaně přelezl přes val, který trestné komando navršilo z mrtvol postřílených vězňů, a dokázal se dostat přes ostnatý drát. Došel do Varšavy, kde se připojil k odboji. Po válce emigroval do Izraele.
Treblinku po zmíněné vzpouře začali nacisté likvidovat, postupně prostor zaorávali a před příchodem východní fronty spálili budovy, které se v něm nacházely. Za více než rok fungování zde zemřelo 870 000 převážně Židů - více lidí nalezlo smrt pouze v Osvětimi.
O Treblince Willenberg říkal, že ji nemůže jen tak vymazat ze života. Pravidelně se tam vracel, napsal o ní knihu a vyhlazovací tábor a jeho vězně modeloval ve svých sochách.
