Velmi protichůdné názory vyvolávají muslimské ženy na olympijských hrách v Riu. Jedni je na internetu kritizují, že jsou oblečené málo, jiní jim naopak vyčítají, že jsou zahalené až příliš. Sportovkyně z muslimských zemí a jejich dresy se tak staly dalším tématem na pomezí politiky a sportu, které produkuje letošní 31. letní olympiáda.
Zahalené málo, nebo až příliš? Muslimské sportovkyně se nezavděčí
Na síti olympijského hřiště v brazilském Riu se setkaly dva kulturní světy – Egypt versus Německo, hidžáb proti bikinám. Zahalení devatenáctileté egyptské volejbalistky Doi Elghobašiové na internetu vzbudilo posměšky – že prý hraje v neoprenu.
Egyptský komentátor mluví o návratu do minulosti a sama egyptská sportovkyně se brání, že se zahaluje od mládí. „Nosím hidžáb, protože jsem muslimka. Ale to mi nebrání cítit se součástí hry,“ říká Doaa el-Ghobašiová.
Pod drobnohledem jsou v arabských zemích i další muslimské sportovkyně, na webu sklízejí ale opačnou kritiku – že jsou zahalené málo. Pobouřila třeba reportáž libyjské televize o tamní reprezentační plavkyni Danie Hagulové.
A virtuálním urážkám se nevyhnula ani hvězda týmu uprchlíků – syrská plavkyně Yusra Mardiniová. „Nejsme jen uprchlíci, jsme jako všichni ostatní. Něco umíme a můžeme něco dokázat,“ řekla.
Mardiniová utekla před válkou v Sýrii loni v létě, nyní ji trénuje německý trenér v Berlíně. Cesta přes Středozemní moře ji ale málem stála život, v arabském světě přesto jednoznačné sympatie nesklízí.
Nejen proti soupeřkám, ale i proti stereotypům bojuje také vůbec první reprezentantka Spojených států v hidžábu – Ibtihaj Muhammadová. Díky šermu se podle svých slov zbavila pocitu, že je jiná. Maska i dres všechny odlišnosti schovají.
Senzací z geopolitického pohledu je pak společná fotka korejských gymnastek. Obavy, že severokorejskou sportovkyni doma stihne přísný trest, ale analytik BBC vyvrací a připomíná její dva roky staré objetí s Američankou.