Reykjavík - Zatímco se Česko snaží vzpamatovat po tragických záplavách, připomíná si svět jinou drastickou přírodní katastrofu. Vše začalo sérií zemětřesení na Islandu v červnu 1783. Deset mohutných explozí vytvořilo více jak stovku kráterů, které chrlily prach a lávu v řetězci dlouhém 25 kilometrů, a to po dlouhých osm měsíců. Od pohromy, která je považována za jednu z příčin Velké francouzské revoluce, uplyne dnes právě 230 let.
Výbuch sopky Laki přinesl Velkou francouzskou revoluci
V důsledku první erupce, která vypukla 8. června, se rozevřela do té doby zacelená trhlina spojující jednotlivé vulkány, žhavé magma začalo vystupovat na povrch a dostalo se do kontaktu s vodou. Exploze postupně ustávaly, ale láva se napřestala vylévat.
Celkem zalilo horké magma plochu 600 kilometrů čtverečních, což představuje polovinu procenta rozlohy celého Islandu. Kromě lávy se z ohnivé brázdy Lakagígart (které dala název právě Laki) vyvalily spousty dalších sopečných hornin, tuny kyseliny sírové a množství jedovatých plynů.
Jedovaté látky zahubily na ostrově odhadem až 25 procent obyvatelstva, tedy téměř deset tisíc lidí, 80 procent ovcí a polovinu koní a hovězího dobytka. Dánsko, pod nějž tehdy Island patřil, zvažovalo odstěhování obyvatel z ostrova.
Popel zastínil severní polokouli
Spolu s lávou, která ze začátku tryskala při erupcích až do výšky 800 až 1 400 metrů, se ve vzduchu ocitlo obrovské množství sopečného popela. Vzdušné proudy ho vynesly až do výše 15 kilometrů a roznesly po celé planetě. Nejvíce ho zůstalo nad Islandem a severní polokoulí, kterou doslova zastínil.
Pohled na prasklinu ve středu sopky Laki
Tak se rok 1783 stal pro Evropu „rokem bez léta“. A třeba na Velkou Británii začalo padat tolik sopečného prachu, že se tam mluvilo o „písečném létě“. Následovala extrémně tuhá zima a po ní další chladné a nevypočitatelné léto. Po Islandu, který stihl hladomor již v roce 1783, neúroda zasáhla prakticky celou Evropu.
- V Čechách zachytil dobu ve svých pamětech roku 1784 milčický rychtář František Vavák takto: „Okolo sv. Prokopa (4. července) a zvláště v den jeho svátku byla drsná zima, foukal tak studený vítr, až zábly ruce. Na pouť do Chotouně šly ženy v kožichách. V červenci začaly v okolí žně, ale tak neobyčejné, že je nikdo nepamatuje. Některý den byla taková zima, že se ani ženci při práci nezahřáli.“
Velký francouzský hladomor
V důsledku nepříznivých klimatických podmínek skomírala zemědělská produkce ještě několik let. Kromě chladu škodily rostlinám i kyselé deště, které ničily i lesní porosty. Roku 1786 vypukl na Islandu znovu hladomor a nebývale strádali i obyvatelé mnoha dalších zemí.
Dobytí Bastilly 14. července 1789, začátek Velké francouzské revoluce
Také Francie zažila řadu extrémních výkyvů počasí, velmi chladné zimy i dlouhá sucha. Velmi kruté krupobití v roce 1788 pak poničilo většinu úrody. Zbídačení francouzského venkova posléze vedlo až k povstání a Velké francouzské revoluci roku 1789.
Mráz z Islandu doputoval nakonec až do Severní Ameriky. Tam byla první zima po výbuchu Laki tou nejdelší a nejchladnější dosud naměřenou. V Mexickém zálivu se objevily ledové kry a v New Orleans se dalo bruslit na zamrzlé Mississippi. Podle nedávných studií stály neblahé klimatické změny po výbuchu Laki v pozadí dalších hladomorů v Egyptě nebo v Japonsku.
Život s vulkány
Ničivé erupce provázejí Zemi v podstatě od jejího vzniku. V novodobých dějinách třeba sopka Théra způsobila zánik minojské kultury na Krétě a nechala za sebou několik tisíc mrtvých. Etna v roce 1669 zabila podle odhadů 20 až 100 tisíc lidí. V nedávné době činnost islandské sopky Eyjafjallajökull zastavila leteckou dopravu nad celou Evropou.
