Sportovní svět má svá pravidla - i co se týká oblékání. Na Wimbledon musí hráči zásadně v bílém, za svléknutí svršku po doběhu atletické disciplíny zase hrozí diskvalifikace. Hráči basketbalu dobře vědí, že do zápasu musí jen se zastrčeným tričkem. Právě na palubovce se ale mění zásady: hráčkám muslimského vyznání povolují nosit hidžáb i v nejvyšších soutěžích.
Mezinárodní basketbalová asociace po dvaceti letech ruší nařízení, které pokrývky hlavy z bezpečnostních důvodů zakazovalo. Na basketbalových palubovkách tak od podzimu přibude hidžábů, turbanů či jarmulek.
„Když chceme, můžeme si šátek sundat, pokud to bude v čistě ženské společnosti. Ale celé je to o tom, že si chceme zachovat cudnost a chceme hrát s lidmi, kteří muslimové nejsou,“ říká sedmadvacetiletá hráčka ze severní Anglie Asma Elbadawiová.
Zahalené sportovkyně budí stále pozornost. Jedním ze silných témat na okraj olympijských her v Riu byla Ibtihaj Muhammadová. Byla vůbec první Američankou muslimského původu, která soutěžila zahalená na takto vysokém turnaji.
Díky šermu se podle svých slov zbavila pocitu, že je jiná. Maska i dres prý nakonec všechny odlišnosti schovají. Naopak jako výmluvný střet dvou kulturních světů zapůsobily záběry z beachvolejbalového zápasu Egypt – Německo. Na jedné straně kurtu bikiny, z druhé strany hidžáb.
Zahalení devatenáctileté egyptské volejbalistky Doi Elghobašiové na internetu vzbudilo posměšky – že prý hraje v neoprenu. „Myslím, že tím hlavním je vytvářet vzory – muslimky, které sportují. Aby se jiné mladé dívky přidaly a chtěly být jako ony,“ dodává Elbadawiová.
Pod drobnohledem jsou v arabských zemích i další muslimské sportovkyně, na webu sklízejí ale opačnou kritiku – že jsou zahalené málo. Pobouřila třeba reportáž libyjské televize o tamní reprezentační plavkyni Danie Hagulové.
Drobní producenti už sportovní muslimské oblečení nabízejí. Mezi běžný sortiment patří např. burkini, tedy speciální přilnavý oblek na plavání. Příští rok na jaře začne ve velkém speciální hidžáb na sport nabízet i jedna z největších značek.
„Existuje mnoho a mnoho muslimských žen, žen, které se chtějí zahalit, mají sportovní nadání, ale kvůli svému náboženství se drží stranou,“ dodává designérka Kausar Sacraniová.
Dostupnost muslimské sportovní módy by mohla vrcholový sport obohatit o nové objevy. Postoje některých konzervativních věřících to ale zřejmě příliš nezmění. Muslimky by se podle nich neměly sportu věnovat vůbec.
