Německý soud poslal jednoho ze strůjců takzvaného cum-ex skandálu Hanno Bergera na osm let do vězení. Aféra, která svým rozsahem patří k největším v dějinách spolkové republiky, připravila Německo na daních o miliardy eur. Berger podvodné obchody, označované jako cum-ex transakce, nevymyslel, výrazně ale přispěl k jejich zneužívání, proto byl proces velmi sledovaný. Verdikt je prozatím nepravomocný.
Soud poslal strůjce skandálu cum-ex do vězení. Aféra připravila Německo o miliardy eur
2 minuty
Události: Německá aféra
Cum-ex transakce souvisejí s nárokem majitele akcie na dividendu. Akcie se mohou prodávat buď s nárokem na dividendu pro nového majitele, což se označuje jako cum, nebo bez nároku, tedy ex, což umožňuje získat vrácení daně.
Podvod spočíval v rychlé výměně akcií mezi více subjekty v den rozhodný pro výplatu dividendy, aby nebylo jasné, kdo má povinnost odvést daň z kapitálových výnosů, jejíž sazba činí v Německu 25 procent. Ve výsledku pak podvodníci žádali vrácení daní, které přitom nebyly vůbec zaplaceny.
Státní zastupitelství pro 72letého Bergera požadovalo devítileté vězení. Zemský soud v Bonnu nakonec rozhodl o osmiletém trestu vězení. Za obzvláště závažné daňové podvody přitom v zemi hrozí až 15 let, jak poznamenala agentura DPA. Pro Bergera proces v Bonnu nebyl v kauze cum-ex jediný, za další takové podvody se zodpovídá ještě před zemským soudem ve Wiesbadenu.
Obhajoba v procesu přiznala, že se Berger dopustil pochybení, odmítla ale rozsah udávaný obžalobou. Ta tvrdila, že tři případy obzvláště velkých daňových úniků se škodou přes 270 milionů eur (zhruba 6,6 miliardy korun) trvaly pět let od roku 2006. Jen Berger si díky tomu přišel na miliony eur (desítky milionů korun). Po provalení skandálu se v roce 2012 uchýlil do Švýcarska, odkud byl letos vydán zpět do Německa.
Aféra je spojená se Scholzem
Původně Berger působil jako úředník daňové správy v Hesensku, později ale začal poskytovat poradenství bankám, fondům a investorům. Podle obžaloby výrazně přispěl k tomu, že se transakce cum-ex v Německu ve velkém rozšířily. Jeden případ se týkal spolupráce s hamburskou soukromou bankou M. M. Warburg, kterou Berger podvodný model naučil.
Případ finančního domu Warburg patří v Německu k nejznámějším, neboť se dotýkal i současného spolkového kancléře Olafa Scholze, respektive doby, kdy Scholz působil jako starosta Hamburku. Toto severoněmecké město je zároveň spolkovou zemí. Scholz ale jakoukoli účast na skandálu popřel a opakovaně odmítl, že jako starosta Hamburku měl jakýkoli vliv na daňové řízení s touto bankou.
Německá média poukazovala na to, že po Scholzových schůzkách s vedením bankovního domu finanční úřad v Hamburku nevymáhal po bance 47 milionů eur (asi 1,1 miliardy korun) mylně vyplacené daňové vratky. Do řízení se ale krátce před promlčením vložilo spolkové ministerstvo financí, které nařídilo vymáhat na bance 43 milionů eur (jednu miliardu korun).
