Moskva - Ruský Ústav lékařské primátologie sídlící u černomořské Soči vybírá makaky, kteří by případně letěli na Mars ještě předtím, než tam bude vyslána lidská posádka. Ústav, který spojuje s ruským a také s někdejším sovětským raketovým programem dlouhá historie, plánuje ověřit, jak se tyto opice vyrovnají s nebezpečím radioaktivního záření, jež na cestě k rudé planetě hrozí i kosmonautům.
„Lidé a opice jsou v podstatě téměř stejně citliví na malé i velké dávky radioaktivního záření,“ vysvětluje ředitel ústavu Boris Lapin. To je podle něho také důvod, proč vědci zvolili k ověřovacím pokusům makaky a nikoli třeba psy či jiná zvířata.
Během dvou let ověřování hodlají vědci vybrat čtyřicítku opic, které splní zadaná kritéria. Zvířata pak budou předána moskevskému ústavu, který se zaměřuje na sledování problémů biomedicíny, a to pro potřeby kosmického programu.
Pokusy s makaky proběhnou ve stejné době jako vesmírný projekt nazvaný Mars-500. Projekt, který má odstartovat zkraje příštího roku, je zaměřen na simulaci podmínek meziplanetárního letu. V jeho rámci stráví dobrovolníci v atrapě vesmírné lodi celých 17 měsíců.
Skutečná expedice k Marsu ale zřejmě neodstartuje dřív než za nějakých deset let.
Kromě sledování vlivu záření budou vědci sledovat i to, jak makakové reagují na dlouhodobý stav beztíže, na izolaci a na speciální dietu spočívající v konzumaci šťáv a ovocných pyré.
Ředitel programu Mars-500 Viktor Baranov míní, že 520 dnů pro misi na Mars stačí - 250 pro let k této planetě, měsíc pro přistání a vlastní pobyt na Marsu a zbývajících 250 dní ke zpětnému letu na Zemi.
V současnosti patří Rusko k málu zemí, které pokusy na primátech provádějí.
„Lidstvo obětuje každoročně přes sto milionů zvířat ve jménu zdraví a krásy. Nastal čas přemýšlet o alternativním řešení k pokusům na zvířatech,“ komentuje situaci Andrej Zbarskij ze Světového fondu na ochranu přírody WWF.
„Jsem si jistý, že se bude opakovat příběh fenky Lajky, prvního psa ve vesmíru. Dnes není žádným tajemstvím, že zvíře podlehlo nervovému stresu okamžitě po vzletu nosné rakety a že kolem planety létalo dva týdny mrtvé tělo,“ říká Zbarskij.
Doktor Lapin připouští, že námitky proti pokusům na zvířatech dalo jeho ústavu najevo několik evropských vědců. Anajda Šagyňanová, která je jednou z vědeckých pracovnic ústavu neskrývá, že je jí pokusných opic líto, protože mohou zemřít. Ale jak zdůrazňuje, pokusy jsou nezbytné, aby se zachránily životy kosmonautů, kteří v budoucnu poletí k Marsu.
Ústav má vlastní program na chov makaků, takže není odkázán na jejich odchyt ve volné přírodě.
V předcházejících sovětských a ruských vesmírných misích už využili vědci k ověření svých závěrů 12 makaků. V prosinci 1983 se jako první dostali do kosmu makakové Abrek a Bion. Po pětidenním letu přistáli bez problémů v Kazachstánu a po rehabilitaci se vrátili ke své tlupě.
O dva roky později si pobyly sedm dní v kosmu další dvě opice, Drjoma a Jeroša. Drjomu si pak jako dárek ruské strany odvezl tehdejší kubánský prezident Fidel Castro.
Pak v letech 1989, 1992 a 1996 následovaly tři ruské třítýdenní vesmírné lety s opičí posádkou, než byl program kvůli nedostatku finančních prostředků zastaven. Teď pokusy pokračují na Zemi v podmínkách napodobujících stav beztíže.
Hvězdou sočského ústavu je šestnáctiletý veterán Kroš.
„Stařík Kroš je vlastně starý 60 let, pokud srovnáme jeho věk s lidskými měřítky. Je ale velmi čilý. Potravu přijímá dobře a vůči svým partnerkám je výbojný,“ tvrdí doktorka Šagyňanová. Přitom upozorňuje, že po rehabilitaci následující po pobytu v kosmu přivedl Kroš na svět potomky. „A to je důkaz, že jeho zdraví neutrpělo žádné škody,“ zdůrazňuje badatelka.
