Oslo - Držitelkami Nobelovy ceny za mír 2011 jsou liberijská prezidentka Ellen Johnsonová-Sirleafová, liberijská mírová aktivistka Leymah Gboweeová a jemenská politička Tavakkul Karmánová. Oznámil to v norské metropoli Oslu tamní Nobelův výbor. Laureátky byly oceněny za boj za ženská práva.
Nobelův výbor ocenil ženy za podíl na demokratizačních hnutích v Africe a arabském světě. Předseda Nobelova výboru Thorbjörn Jagland zdůvodnil vyznamenání Johnsonové-Sirleafové a Gboweeové jejich podílem na ukončení občanské války v Libérii. Karmánová je jednou z nejznámějších tváří protestního hnutí v Jemenu.
„Nemůžeme dosáhnout demokracie a trvalého míru, dokud ženy nebudou mít stejné možnosti jako muži při ovlivňování vývoje ve všech společenských oblastech,“ uvedl dnes Nobelův výbor po oznámení jmen laureátek. Výbor vyjádřil naději, že jeho dnešní volba přispěje k ukončení útlaku žen, který se podle něj stále odehrává v mnoha zemích. Ženy si snad uvědomí svůj velký potenciál, který mohou zapojit do boje za demokracii a ženská práva, věří výbor.
Leymah Gboweeová
- Mírová liberijská aktivistka usiluje o zvýšení vlivu žen na politiku v západní Africe.
- Během druhé občanské války v Libérii (1999-2003) mobilizovala ženy napříč etnickými a náboženskými skupinami a organizovala společné modlitby a nenásilné protesty. Přispěla k uzavření mírové smlouvy mezi vládou a zástupci dvou hlavních povstaleckých skupin v srpnu 2003. Zároveň povzbuzovala ženy k účasti v prezidentských volbách v listopadu 2005, z nichž jako vítěz vyšla Ellen Johnsonová-Sirleafová.
- Narodila se v centrální části Libérie. V 17 letech se přestěhovala do metropole Monrovia a během první občanské války (1989-1996) pomáhala bývalým dětským vojákům, kteří utrpěli zranění.
Ellen Johnsonová-Sirleafová
- V listopadu 2005 byla zvolena prezidentkou Libérie, do funkce nastoupila 16. ledna 2006 a stala se první ženou v čele afrického státu.
- Johnsonová-Sirleafová se narodila 29. října 1938 v Monrovii. Ve svých 17 letech se provdala za Jamese Sirleafa, s nímž později odcestovala do Spojených států, kde pokračovala ve studiu ekonomie a veřejné správy.
- Na počátku 70. let se vrátila do Libérie a pracovala pro vládu Williama Tolberta. Dotáhla to až na ministryni financí (1979-1980). Po vojenském převratu v roce 1980, kdy se k moci dostal Samuel Kanyon Doe a Tolbert byl zavražděn, ještě chvíli pracovala jako guvernérka Liberijské investiční a rozvojové banky, ale na konci roku 1980 ze země po kritice Doea uprchla do Spojených států.
- V roce 1985 neúspěšně kandidovala na viceprezidentku a na krátkou dobu skončila v domácím vězení za kritiku režimu.
- Postupně začala podporovat politiku Charlese Taylora, ale v průběhu 90. let se s bývalým prezidentem politicky rozešla a v roce 1997 poprvé kandidovala na prezidentský úřad. Ve volbách, které s převahou vyhrál Taylor, skončila druhá se ziskem necelých deseti procent hlasů.
- Po porážce se vrátila k práci pro OSN, zároveň se však zasazovala o sesazení Taylora z prezidentské pozice. Po jeho svržení se vrátila do čela Strany jednoty, která ji nominovala do prezidentských voleb. V těch pak sebevědomá žena s heslem: „Žádný kandidát nemůže pro zemi udělat tolik jako já!“ zvítězila. Její vítězství se ale neobešlo bez násilných protestů přívrženců George Weaha.
- Od začátku svého mandátu se snaží západoafrickou zemi, založenou bývalými americkými otroky, postavit na nohy po občanské válce z let 1989-2003.
- Podle časopisu Newsweek patří liberijská železná lady mezi 10 nejlepších světových vůdců.
Tavakkul Karmánová
- Obhájkyně lidských práv je považována za symbol „arabského jara“ v Jemenu. Stála v čele protestů proti vládě prezidenta Alího Abdalláha Sáliha. Za demokracii, mír, svobodu slova a propuštění politických vězňů ale bojuje dlouhodobě.
- K názoru, že jedině protest může změnit Sálihův diktátorský režim, dospěla, když viděla, jak kmenoví vůdci na jemenském jihu bez rozpaků připravují celé rodiny o jejich půdu. Právě osud jihu, který byl do roku 1990 samostatnou socialistickou republikou, leží Karmánové na srdci nejvíc.
- Je členkou přední islámské opoziční strany - Isláh, kterou oceňuje především za podporu žen. Ve straně ovšem působí i vlivný duchovní vůdce šajch Abdal Madžíd Zindání, kterého USA obviňují z podpory terorismu kvůli jeho stykům s teroristickou sítí al-Káida.
- „Extremisté mě nenávidí… Říkají, že se pokouším dostat ženy pryč z jejich domovů,“ řekla Karmánová letos v březnu. Její činnost je trnem v oku i státním úřadům. Když loni odmítla nabídku zasednout ve vládě, čelila výhrůžkám smrti. Několikrát byla též vězněna.
Oceněné ženy si příslušný diplom, medaili a šek na deset milionů švédských korun (asi 27 milionů Kč) převezmou na slavnostním předávání cen 10. prosince, ve výroční den úmrtí švédského vynálezce Alfreda Nobela. Na základě jeho odkazu jsou oceňovány osobnosti, které se zasloužily o mír, vědci a literáti.
Seznam dosavadních nositelek Nobelovy ceny za mír:
1905 - Bertha Felicie Sophie von Suttnerová (1843-1914), v Praze narozená rakouská hraběnka Kinská, která napsala protiválečný román Die Waffen nieder, založila Rakouskou mírovou společnost a byla čestnou předsedkyní Mezinárodního mírového výboru (IPB).
1931 - Jane Addamsová (1860-1935), americká aktivistka, která organizovala pomoc chudým v Chicagu a byla předsedkyní Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu.
1946 - Emily Greene Balchová (1867-1961), americká bojovnice za mír a čestná předsedkyně Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu.
1976 - Betty Williamsová (*1943) a Mairead Corriganová (*1944), britské aktivistky, které stály v čele Společnosti lidí za mír, jež usilovala o ukončení sektářského násilí v Severním Irsku.
1979 - Matka Tereza z Kalkaty (1910-1997), římskokatolická misionářka albánského původu, jež proslula pomocí chudým a nemocným v Kalkatě.
1982 - Alva Myrdalová (1902-1986), švédská sociální reformátorka a politička, ministryně pro odzbrojení.
1991 - Do Aun Schan Su Ťij (*1945), světoznámá barmská disidentka.
1992 - Rigoberta Menchúová (*1959), guatemalská bojovnice za lidská práva.
1997 - Jody Williamsová (*1950), americká předsedkyně Mezinárodní kampaně za zákaz nášlapných min (ICBL).
2003 - Šírín Ebadíová (*1947), íránská právnička, první žena-soudkyně v Íránu.
2004 - Wangari Maathaiová (1940-2011), keňská ekologická aktivistka, první Afričanka s tímto oceněním.
2011 - Ellen Johnsonová-Sirleafová (*1938), liberijská prezidentka, Leymah Gboweeová (*1972), liberijská mírová aktivistka a Tavakkul Karmánová (*1979), jemenská politička.
O Nobelovku bojoval i Facebook
Na letošní cenu bylo podáno rekordních 241 nominací, mezi nimiž bylo 188 jednotlivců a 53 organizací. Kromě internetových organizací se spekulovalo i o aktivistech povstání v arabském světě či o zakladateli serveru WikiLeaks Julianu Assangeovi, jehož síť se zaměřuje na zveřejňování důvěrných a utajovaných informací americké diplomacie a armády.
Nobelova cena za mír je jediná z cen zřízených švédským vynálezcem a průmyslníkem Alfredem Nobelem, která není udělována ve Švédsku, ale v norské metropoli Oslu. Na rozdíl od ostatních ji může získat i organizace, která „vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“.
Loni výbor cenu udělil čínskému disidentovi Liou Siao-poovi za jeho boj za lidská práva, demokracii a svobodu projevu v Číně. Toho doporučovala i řada českých osobností. Čína, která Lioua stále vězní, to odsoudila.
