Stockholm – Stockholm má za sebou necelý týden nočních nepokojů. Televizní záběry hořících aut a rozzuřených mladíků útočících na školy a obchody šokovaly obyvatele země, která se po celém světě těší pověsti sociálně spravedlivé komunity s výrazně vstřícným přístupem k přistěhovalcům. Rostoucí napětí mezi lidmi, kteří v zemi hledají úkryt před politickým násilím, ale místo toho nacházejí vyloučení ze společnosti, ukazuje na trochu jinou realitu Švédska.
Ačkoliv se této skandinávské zemi vyhnuly nejvážnější obtíže hospodářské krize a životní úroveň Švédů stále patří k nejvyšším v Evropě, místním vládám se nepodařilo prosperitu rozšířit rovnoměrně mezi celou populaci. Po desítkách let praktikování modelu štědrých sociálních dávek Stockholm roli státu v ekonomice od počátku 90. let omezuje. To podle mnohých způsobilo, že propast mezi bohatými a chudými roste rychleji než v ostatních rozvinutých ekonomikách. Důsledky sociální nerovnosti přitom nejvíc zasáhly právě komunitu přistěhovalců, která představuje zhruba 15 % desetimilionové švédské populace.
Chudí imigranti a jejich potomci pocházející hlavně z rozvojového světa a válečných zón, jako je Sýrie, Afghánistán, Somálsko, Libanon či Turecko a také z balkánských států, se koncentrují na sídlištích s levným bydlením. Jak varoval švédský deník Aftonbladet, stockholmské předměstí Husby, odkud se násilnosti šířily do okolí, připomíná mnoho jiných problémových čtvrtí na okraji metropole. Přibližně 65 procent z tamní 12tisícové populace jsou přistěhovalci, a pokud se přičtou i ti, kteří se narodili ve Švédsku, ale jejichž rodiče přišli z ciziny, zvýší se tento počet na 85 procent.
Úroveň příjmů dospělých je v těchto lokalitách ve srovnání s celostátním průměrem mnohem menší – zhruba dvoutřetinová. A mezi mladými je situace ještě mnohem vážnější. Podle nedávné vládní studie až třetina lidí ve věku 16 až 29 let žijících v těch nejchudších oblastech švédských měst nechodí do školy ani nemá práci. Potvrzuje se tak obecný trend: zatímco mezi rodilými Švédy je nezaměstnanost asi šestiprocentní, mezi přistěhovalci přesahuje 16 procent.
I přes stížnosti řady přistěhovalců zůstává Švédsko v rámci Evropy jednou z nejotevřenějších zemí pro imigranty. Loni do země přijelo 103 000 imigrantů, z nichž téměř 44 tisíc žádalo o politický azyl. Mezi 44 průmyslovými zeměmi světa je Švédsko podle údajů OSN na čtvrtém místě v celkovém počtu žadatelů o politický azyl a na druhém místě v počtu žadatelů o azyl na jednoho obyvatele. V téměř desetimilionové zemi žije přibližně 15 procent lidí, kteří se narodili mimo švédské hranice. Pro srovnání ve stejně lidnatém Česku tvoří cizinci 4 procenta populace, z toho zhruba třetina tu žije na přechodnou dobu.
Policejní zásah pouze záminka
Chudoba, frustrace z nedostatku práce a pocit vydědění na okraj společnosti vygradovaly minulý týden v neděli v noci. Roznětkou k násilnostem byl policejní zásah, při němž byl ozbrojenými strážci pořádku zastřelen devětašedesátiletý muž. Ovšem ještě víc než smrt člověka, který své sousedy údajně ohrožoval mačetou, přistěhovaleckou komunitu popudil následný pomalý postup při objasňování zákroku. V bohatých čtvrtích by prý úřady jednaly mnohem rychleji a transparentněji.
Necitlivý přístup mužů s obuškem přitom zřejmě není ničím neobvyklým. Podle asociace Megafonen, jež se o místní mládež stará, policisté obyvatele tmavší pleti zastavují na ulici a bezdůvodně jim kontrolují doklady a v souvislosti s vyšetřováním incidentu navíc tvrdí, že jim policisté nadávali do opic, krys či negrů. „Chápu, že policisté byli pod tlakem, ale takový jazyk je nepřijatelný,“ konstatoval student práv a mluvčí organizace pomáhající přistěhovalcům Rami al-Chamisi. Jeho svěřenci místo zvyšování počtu hlídkujících policistů žádají dlouhodobé řešení sociálních problémů. „Lidé mají pocit, že musí vzít věci do vlastních rukou,“ dodává.
K jeho stížnostem se přidává i starší generace, která se nočního rabování neúčastní, ale stockholmskou vládu viní z nejisté budoucnosti svých potomků. „Pracujeme a platíme daně, ale našim dětem se nedaří ve škole a celý den tráví nicneděláním v centru. Co z nich bude?“ stěžoval si v rozhovoru s novinářem listu Svenska Dagbladet jeden z obyvatelů Husby.
Ostatní, více asimilovaní přistěhovalci, však problém vidí jinak. Integraci do švédské společnosti svým dětem komplikují vlastní rodiče, kteří se sami nedokázali začlenit. „Mnozí sedí doma a sledují televizní pořady ze svých rodných zemí, neučí se švédsky, nepracují a pobírají sociální dávky. Dostali se do slepé uličky, nevědí kudy kam,“ tvrdí Shahnaz Darabiová, květinářka z Íránu, která ve Švédsku žije už 19 let.
Konec multikulturalismu?
V debatách se proto čím dále častěji ozývají hlasy že, politika multikulturalismu, do níž patří třeba podpora etnických médií a spolků či možnost imigrantů učit se na základní a střední škole svůj mateřský jazyk, krachuje. Nepokoje to podle kritiků pouze odhalují v plné nahotě. Carl Rüster, švédský novinář působící v Česku, ovšem tyto argumenty odmítá a připomíná, že podobné bitky severská země zažila i v průběhu padesátých či sedmdesátých let, kdy rozbroje v ulicích byly dílem rovněž chudých, ale ve Švédsku narozených obyvatel. „Jedná se spíš o otázku sociální než otázku imigrantů. Pokud má nějaká sociální vrstva menší životní šance a méně peněz, tak nepokoje přirozeně vznikají,“ vysvětluje.
Odborníci přesto tvrdí, že vláda si musí uvědomit, že ve vztahu mezi státem a některými cizinci je cosi špatně a problém musí začít co nejrychleji řešit. Nejčastěji navrhovaným receptem pak bývají investice do vzdělání, které k adaptaci do společnosti přispívá nejlépe. Úsilí by se přitom mělo napnout hlavně k mladším ročníkům. „Hodně síly musíme investovat do druhé a třetí generace, hlavně zajištění výuky švédštiny. Pokud jde o integraci, v případě generace jejich rodičů jde pravděpodobně o ztracenou populaci,“ přiznal sociální antropolog z univerzity v Malmö Aje Calbrom.
Měnící se naladění domácích k imigrantům se odráží v rostoucí oblíbenosti strany Švédští demokraté. Pravicové uskupení, které cizince viní ze zatěžování sociálního systému a šíření radikálního islamismu a v reakci na násilnosti navrhlo zavést zákaz vycházení, má aktuálně třetí nejsilnější volební preference. Přesto všechno však průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Švédů nastavenou imigrační politiku i nadále podporuje.
