Berlín - Někdejší důstojník nacistických jednotek SS Walter Rauff, který se podílel na vývoji mobilních plynových komor, pracoval po druhé světové válce jako špion západoněmecké rozvědky BND. Na základě nově zveřejněných dokumentů tajné služby to dnes napsal server spiegel.de. Rauff jako agent BND pracoval v letech 1958 až 1962, za tu dobu si vydělal přes 70 000 marek. Zemřel v Chile v roce 1984, aniž se zodpovídal ze svého podílu na válečných zločinech.
„Ve zpětném pohledu je naverbování Waltera Rauffa politicky a morálně nepochopitelné,“ řekl historik BND Bodo Hechelhammer, který vede nově ustavenou komisi, jež má osvětlit minulost BND. Rauffova složka má asi 900 stránek a do současné doby byla přísně tajná. BND, která s pomocí USA vznikla po druhé světové válce, dokonce Rauffovi posílala peníze, aby se mohl bránit vydání z Chile, kterému v té době čelil.
Rauff po pádu nacistického Německa v roce 1945 uprchl podobně jako řada dalších tehdejších režimních prominentů do Jižní Ameriky. Zde ho BND najala. Vystupoval pod jménem Enrico Gomez a jeho úkolem bylo podávat zpravodajství o kubánském vůdci Fidelu Castrovi. Mise ale selhala, protože Rauff nezískal povolení ke vstupu na Kubu.
Mezi lety 1960 a 1962 se Rauff zúčastnil dvou výcvikových programů v Německu. Během jeho druhého německého pobytu v únoru 1962 byl proti němu v SRN vydán zatykač. Jeho jméno se totiž objevilo v procesu se strůjcem holocaustu Adolfem Eichmannem, kterého izraelští agenti unesli z Argentiny do Izraele.
V prosinci 1962 byl Rauff zadržen v Chile. Kvůli vojenskému puči v této jihoamerické zemi nebyl ale nikdy vydán. BND tehdy jeho rodině zaplatila 3 200 marek, aby měla hotovost na uhrazení soudních poplatků.
Rauff za druhé světové války vedl skupinu, která v roce 1941 vyvinula zvláštní nákladní vozy, které sloužily jako pojízdné plynové komory. Postupně převzal velení více než 20 těchto mobilních zařízení. Přičítá se mu zodpovědnost za smrt více než 100 000 lidí. Rauff není jediným nacistickým zločincem, který se uplatnil v BND. V bolivijském exilu jako agent pracoval pro tuto rozvědku mimo jiné bývalý šéf lyonského gestapa Klaus Barbie, přezdívaný „lyonský řezník“. Ten byl ale později vydán do Francie, kde v roce 1987 dostal doživotí.
